Mýty prvotního času

Plochá a kulatá Země

Lidé odpradávna věděli, že země je plochá. Dnes víme, že Země je kulatá. Podle jedné z legend může být Země plochá i kulatá zároveň.

 

Plochá Země

Vědění všech starověkých kultur se shodovalo v tom, že Země po svém stvoření byla plochá, placatá - ve tvaru obdélníku či kulatého disku.

Nejstarší nám známá civilizace Sumeru (4000–2000 př. n. l.) považovala Zemi za desku plovoucí na moři. Země měla tvar obdélníkového pole se čtyřmi rohy, nebo kruhu vytyčeného čtyřmi body světových stran. Nad zemí se klenula nebeská báň a nad ní se rozprostíral nebeský oceán nebe, kde sídlili bohové.[1] [2] Ve starém Egyptě byl svět popisován jako disk či bárka plovoucí v praoceánu. Lidský svět byl bublinou v propastných vodách Nun (Nehybné vodstvo), odkud se vynořila země v zárodečném posvátném pahorku (Benben).[3] V plochou Zemi věřili v Asii, Indii i Americe. Starověké védy (1500–500 př. n. l.) znají plochý svět. Čínská mytologie znázorňovala svět jako čtverec s Čínou uprostřed, zasazený v okrouhlých oblacích a krytý oblohou jako polokoulí. Hinduismus popisoval svět jako okvětí obklopující posvátnou horu.

Obr. Nun („Nehybné vodstvo“).[3]

Z představy plochého světa rozděleného podle světových stran vycházely i civilizace předkolumbovské Ameriky. Podle mayských mýtů byla Země plochá placka se čtyřmi rohy, přičemž v každém rohu, který reprezentoval jeden ze zemských směrů, se nacházel jinak zbarvený jaguár zvaný bacab. A severská mytologie interpretovala svět obydlený lidmi jako disk, kterým prorůstá posvátný strom či sloup - osa spojující všechny úrovně vesmíru.^{[4] [5]}

Ve starověkém Řecku zobrazovali svět jako desku obklopenou oceánem. Homérský příběh z 8. století př. n. l. sděluje: „Okeanos, zosobněná vodní plocha obklopující kruhový povrch Země, je zrodem veškerého života a možná i všech bohů." Symbolem lidského světa byl Achilleův kruhový štít. Středem kruhového světa byl pro Řeky omfalos v Delfách. Filosof Anaximenés psal: „Země je plochá, vznáší se na vzduchu a podobně též Slunce, Měsíc i všechna ostatní tělesa nebeská, jež jsou ohnivá, vznášejí se na vzduchu pro svoji plochost.“^[5]

Až do středověku se předávaly znalosti o existenci dalších zemí a kultur ležících za hranicemi našeho plochého, kruhového světa.  Měla zde být umístěna i legendární země Góg a Magóg. Podle islámské tradice jsou lidé země Góg a Magóg (Yajuj and Majuj) od naší kruhové země odděleny zdí, která bude v posledním věku odstraněna.^{[15] [16]}

Izraelité, z jejichž tradic pochází biblický Starý zákon, viděli Zemi jako disk plovoucí na vodě.^[4]
Hebrejská Bible předpokládá, že Země je plochá, ohraničená, nehybná a nad ní se klene nebeská klenba. Při stvoření byly odděleny vody pod klenbou od vod nad klenbou. Vody pod nebeskou klenbou se shromáždily, aby se ukázala souš:^{[a] [14]}

Země má své okraje a nad ní se klene pevná obloha:

Země je pevná, stojí nehnutě:

Podle tradice žili lidé v prvotních dobách na zemi šťastně a čas pro ně neexistoval. Tato doba byla označována zlatým věkem lidstva, zasazeným do mýtické ploché Země. Vždyť i  biblická rajská zahrada zřejmě ležela na ploché a nikoliv kulaté Zemi. Zde byl člověk varován, aby nejedl plody ze stromu poznání dobrého a zlého, jinak propadne smrti. Prvotní lidé neuposlechli Hospodina, ale našeptávání hadího reptiliána, a byli z rajské zahrady vykázáni.^{[7] [8] [9]}

Obrazně chápáno, jakmile se člověk přestal řídit zákony Stvořitele a podle rady našeptávače okusil plod ze stromu vědění, byl vyhnán ze zahrady v Edenu. Tehdy začal věřit tomu, že již nežije na rajské ploché zemi, ale na zemi kulaté, kde bude muset zažívat bolest a trápení, a v potu tváře hledat obživu. Člověk poslechnul v rajské zahradě radu hada - našeptávače a odsoudil se žít ve falešném světě země - koule.

Kulatá Země

V rámci evropské kultury přišli s myšlenkou sférického tvaru Země jako první v 6. a 5. století př. n. l. pythagorejší filosofové. V helénistickém období pak Aristoteles uvedl mezi důkazy zatmění Měsíce (při němž Země vrhá kruhový stín) či posouvání hvězdného nebe při cestování na větší vzdálenosti. Tehdy byl i poprvé měřen poloměr Země. Klaudios Ptolemaios vycházel z kulatosti zemského povrchu při sestavování map i geocentrického systému.^[5] 

V mnoha kulturách byla nauka o ploché zemi nahrazena teorií kulaté Země až před několika staletími. Např. v Číně se představy ploché země udržely až do 17. století.

I přes nespočet údajně exaktních důkazů o kulatosti Země se najdou lidé, kteří nevěří v kulatou zemi. Sdružují se například ve společnosti Flat Earth Society (Společnost ploché Země). Takových lidí "plochozemců" je kupodivu řada, i když jsou majoritou  považováni za blázny či snílky. Jakoby se mnozí lidé, i přes nespočet důkazů a tlak i posměch většinové společnosti, stále drželi zkušenosti či poselství prapředků. A nyní, jakoby lidí připouštějících plochost Země přibývalo. Dochází ke stále intenzivnějším střetům, patrným zvláště na sociálních sítích. Jakoby propukala až fanatická nenávist majority k těm, kteří přestávají věřit mnohému, co je do jejich hlav vtloukáno ze všech stran.

A co když nyní dochází k obrodě myšlenky ploché Země právě proto, že nastává konec našeho věku (jak je předpovídáno vizionáři)? Nesouvisí to s příchodem apokalypsy neboli zjevení pravdy? Nemá to spojitost s transformací?

A co když je vše úplně jinak a existuje kulatá i plochá Země současně?

Plochá i kulatá země současně

Prastará legenda vypráví zvláštní příběh o zrodu země. Bůh stvořil zemi nad hlubinou, pod nebeskými vodami. Země měla tvar dvou želvích krunýřů. Nad nezměrnou rovinou země sklenul průhlednou klenbu, aby oddělila vody zemské od vod nebeských. Pod klenbu umístil Slunce a další nebeská světla.

Země se zdálky nebeské klenby jevila jako včelí plást s mnoha komůrkami. Některé z nich byly určeny pro lidstvo. První lidé neznali noc, nemoci ani čas. Žili v hojnosti plodů, v míru se vším živoucím, v harmonii se zpěvem země i nebes. Byl to zlatý věk lidstva.

Lidstvo se rozrůstalo a lidé se začali víc a více různit. Jedni byli mírní, klidní a rozvážní, jiní lehkovážní, divocí a draví. Jedni se spokojili s přirozeným stavem věcí, druzí toužili mít vše a stále něco nového. Jedni byli klidné, vyrovnané povahy, druzí divocí plní emocí. Mnozí lidé se vydali cestou zla a více než o svou duši dbali o své pozemské statky. Ztráceli lásku a lidskost a s tím i mnohé boží dary. Sami sebe tak ochudili o jeden světový rozměr a svět se jim uzavřel do koule. V kouli vnitřní byl život vnitřní, nebesa zde byla dole. Na kouli vnější byl život vnější s nebesy nahoře. Země tak byla zároveň plochá i kulatá a mezi světy na zemi zůstaly čtyři strážené brány. Svůdce a našeptávač, kritik lidstva, pokračoval ve svém díle. Podařilo se mu část lidstva uzavřít v jejich myslích země-koulí, ale to zdaleka nestačilo. Vždyť i zde lidem zůstávala výsada hledět nahoru na nebesa a cítit blízkost k Bohu. Žárlil a začal jim našeptávat polopravdy, klamat je. Mnozí mu dopřávali sluchu. Přestávali žít stále více a více v souladu se zákony života, klíčila v nich zlovolnost a dravost. Toužili všemu vládnout a kořistit, začali zabíjet zvěř pro svou kratochvíli. Prvá krev zabitých vsákla do země. Lidé uvěřili, že nebesa i země vyžaduji oběti a krev, a za to jim země a vše živé bude sloužit. Země se začala živit krví. Silný zabíjel slabého. Člověk poprvé zabil člověka, násilně byla prolita lidská krev. Země se začala živit krví. Nastala tma. Země koule se začala kymácet a nebesa otáčet. Střídaly se povodně, ohně, zemětřesení, led a vyprahlá pustina. Na oblohu byl umístěn Měsíc. Přeživším lidem bylo vnuknuto plynutí a měření času, nestali se pánem času, jak jim bylo slíbeno, ale otroky času. Délka lidského života byla o mnoho zkrácena.

Obr. Babylonská mapa světa- Imago Mundi. Nejstarší mapa světa na babylonské hliněné desce (8. až 7. stol. př. n. l.).[5]   Kruh země obepíná prstenec "hořké řeky" - moře. Vně je několik trojúhelníkových oblastí - dalších světů.

Našeptávač utvrzoval člověka v tom, že jejich svět je jediným, a jeho pomocníci začali střežit prostupy do ostatních zemských světů. Srdce lidí začal svírat myšlenkou, že svět nechrání žádná klenba, a je vystaven jen prázdnotě a nicotě. Život lidí tak byl spoután lží. I zde ale byli lidé či celá společenství, kteří si uchovali lidství, lásku a podařilo se jim přesídlit zpět do domovské ploché země.

Podle jiné tradice vznikla země koule v myslích lidí vnuknutím velkého svůdce a našeptávače. Země byla založením a podstatou plochá, ale později se v lidských myslích stala jejich část zeměplochy kulatou. Myšlenka kulaté země měla lidstvo postupně svázat a zotročit. Bůh usadil lidstvo na nezměrnou, pevnou a nehybnou plochu, nad kterou sklenul bezpečnou nebeskou klenbu. Satan ve vzpouře ke Stvořiteli vnukl lidem myšlenku země kulaté, ohraničené, vržené do nicoty. Myšlenka země jako koule měla odvést člověka od víry ve skutečného Boha jako stvořitele země a přivést lidstvo k otroctví bestie, obepínající glóbus svými pařáty.  Svět se měl pro člověka zmenšit tak, aby bylo lidstvo lépe ovládáno.[b]

Obr. Ilustrační obrázek - zeměkoule svázaná řetězy.[11]

Současné vědecké poznání připouští myšlenku vícerozměrných světů. Naše smysly jsou uzpůsobeny třírozměrnému světu (3D), který je doplněn časem jako dalším rozměrem. V takovém světě jsme zvyklí žít. Jak by mohl vypadat čtyřrozměrný svět (4D)?

V dvourozměrném světě lze kouli zobrazit jako kruh, či lépe mnoho kruhů s postupně se měnícím průměrem. Kouli si tak mohou fiktivní obyvatelé 2D světa představit jako téměř nekonečný počet na sebe navazujících kružnic či kruhů, tvořících ve 3D jedno těleso - kouli. A my, obyvatelé 3D světa, žijící na kouli, bychom si mohli (silně zjednodušeně) zemi ve 4D (mající např. tvaru mýtických želvích krunýřů položených proti sobě) představit jako téměř nekonečný počet globů. Na jednom takovém globu žijeme, ovšem pokud se v naší mysli otevře zámek bránící vnímat další rozměr, rázem se ocitneme ve zcela novém světě a poté zcela jasně spatříme, proč může být země plochá i kulatá zároveň.

Obr. Ilustrační obrázek - 4D koule, sestavená z koulí.[17]

Povrch Země je mnohem větší, než je nám po několik generací vštěpováno. Země není odlehlým ostrůvkem v nesmírné, smrtící prázdnotě. Země je důležitou součástí díla Stvořitele a lidé zde nejsou sami. Podle vizionářů je uvědomění si existence ploché, nekonečné země součástí probuzení člověka. Proto  svůdce nechce nic takového připustit. Až si lidé uvědomí, že země není jen kulatá a že je šelma odpradávna udržuje v klamu, pak spadnou jejich okovy a šelma ztratí nad lidmi svou moc. Lidé si uvědomí, že byli stvořeni jako živé, svobodné bytosti.

 Pokračování - Nebeská klenba

Vydáno: 17. 11. 2023