Božský šperk

Vzestupy a pády

Vývoj člověka neprobíhal vždy plynule a pozvolna. Střídaly se období stagnace či degradace a prudkých, evolučních skoků. Mnohé kultury se nerozvíjely pomalými, na sebe navazujícími kroky, nýbrž explozivními změnami, pozitivními i negativními. Skokový vývoj lze uspokojivě vysvětlit vnějšími impulzy působícími na člověka. Můžeme diskutovat o tom, zda tyto vývojové posuny a zvraty vznikaly náhodně, tedy jen působením neřízených přírodních procesů, nebo zde hrál roli i určitý inteligentní plán. Lidé, popírající existenci Boha a duše, tím samozřejmě odmítají i jakýkoliv boží plán. Ti, kteří připouští existenci vyšší autority, pak mohou z logiky věci připustit i vnější, cílené zásahy do vývoje lidstva.

Biblické zániky a obnovy

Prakticky všechny lidské kultury, o kterých víme, pokládaly božské zásahy do svého vývoje za něco zcela jednoznačného. Bible a další náboženské texty potvrzují boží plán vývoje života i člověka zde na zemi. Zásahy shůry lze rozdělit na tvrdé a měkké.

K těm tvrdým patřilo upozadění či dokonce fyzické vyhlazení zkažených a vyzdvižení těch spravedlivých. Občas lidstvo sešlo nenávratně z cesty a kromě vybraných jedinců bylo vyhubeno. Někdy se to týkalo jen několika měst či městských států (Sodoma a Gomora), jindy velkého kusu světa - viz potopa popisovaná v Bibli i mýtech staré Mezopotámie.  Ti spravedliví, kterým bylo dáno přežít a založit novou společnost, pak bývali často obdarováni boží milostí, požehnáním a dary, které umožnily člověku žít jinak a lépe.

Někdy byly určité národy či rody shledány vyšší mocí za "čisté" a chráněny, "nečisté" pronárody pak odsouzeny k vyhubení. Příběhů o cíleném vyhánění a vymítání nečistých pronárodů nalezneme v Hebrejské Bibli řadu. Jsou zde ovšem popisovány i mnohem jemnější metody kultivace lidstva - nepříliš radikální a dlouhodobě uplatňované. Určení lidé byli vyčleňováni ze společnosti, vedeni a chráněni. Celým zaslíbeným národům bylo přikazováno žít odděleně od ostatních. Boží poslové určovali, kdo s kým zplodí dítě a založí čistý rod. Vybrané skupiny musely dodržovat boží řád a přikázání, aby zůstali čistí, jak po stránce fyzické, tak duchovní. Nečistí museli být mnohdy vyčleněni ze společnosti, sama země je vyvrhla:

Čistota krve

Zvláštní důraz byl kladen na krev. Byla považována za nositelku života. Krev mohla být i znamením, chránícím člověka před zhoubou:

Prolitá lidská krev oznamovala zločin. Člověk nesměl přijmout cizí krev. Krev znamenala podstatu člověka i identitu národa, krev spojovala. Pokud člověk znečistil svou krev, ztratil boží pomoc i sounáležitost s bližními.

Dle Nového zákona krev nesla pečeť smlouvy s Bohem. V krvi se předávala část božské identity. Symbolickým přijetím krve Syna člověka byl dán život věčný. 

Božský šperk

V mýtech a duchovních textech se dochoval důraz nejen na kvalitu a čistotu lidské krve, ale také na něco, co bylo označováno za božský šperk či démant. Pro zdárný vývoj lidstva bylo zásadním udržet čistotu božského šperku.

K nejstarším příběhům patří Epos o Errovi. Rozsáhlý veršovaný příběh pochází ze staré Mezopotámie. Ve své době, před třemi tisíci lety, byl velice oblíbený a rozšířený, sloužil k ochraně - části textu byly zapisovány na amulety a sloužily k ochraně a zaříkávání epidemií. Epos o Errovi je všeobecně považován za pokus o vysvětlení období dlouhých válek, nemocí a chaosu v Babylónii v období 12. až 7. století př. n. l.^[2]

Popisované události se týkají záhadného božského šperku. Lidem v Babylonii vládne pán bohů Marduk, dárce světla. Bůh chaosu, nemocí a smrti Erra ale Marduka upozorňuje, že nechal zašpinit šperk, hojnosti plný, dřívější ozdobu panství. Marduk se rozhoduje tajně šperk vyčistit. Má však obavu o osud země a lidstva, pokud opustí, byť na krátkou dobu, svůj trůn. Kdysi ve svém hněvu sám na svět přivolal potopu a zapříčinil nerovnováhu nebes a země. Poté obnovil život ze sémě všeho živého, které uchoval. Povrch šperku však opět ztemněl a Marduk přikázal, aby jeho pomocník dal opět šperku zazářit. Povolává božské řemeslníky a pomocníky z dob stvoření, které dříve ukryl v říši Apsú (Abzu). Sám odchází  z Babylonu, aby na vše dohlédl. Erra slibuje, že zatím vládu převezme, aby rovnováha nebe a země zůstala zachována. Ve skutečnosti usiluje přemoci zemi a zničit přemnožené lidstvo, za pomoci sedmera démonů. Na zemi se objevují záhadní řemeslníci, kteří mají šperk vyčistit. Marduk je obdařil mimořádnými schopnostmi, ale utajil je před Errou.

Tajemní řemeslníci používali  k čištění šperku metody, ke kterým ani bůh nepřistoupí. Můžeme jen spekulovat, co to bylo za metody utajovaných božských řemeslníků, kterým Marduk dal mysl širokou, upevnil základ jejich, rozum jim dal. Co vlastně čištění šperku, vyžadující tak rozsáhlé a tajné přípravy, mělo znamenat?

Ujímá se dočasně vlády a decimuje lidstvo s pomocí sedmera démonů, z nichž prvý je lidské postavy s hadí hlavou. Boží hněv pak ustává a přeživší mohou opět budovat společnost a pozvednou město Babylón.

Bohovi chaosu Errovi se nedaří ovlivnit čištění šperku, ujímá se však uprázdněného trůnu a vnáší mezi lidstvo nenávist. Dny lidí jsou zkráceny, spravedliví mají být zabiti, zlí lidé získat moc. Lidé budou sužování deštěm a zlými větry, budou krvácet. Pouto mezi lidmi a bohem bude rozvolněno. Erra dokonce bere podobu člověka a působí na lidi, aby začali drancovat a ničit vše kolem, vypalovat svatyně. Daří se mu vyvolat vzájemnou nevraživost lidí a způsobit vpád cizích vojsk do Babylonu. Je prolévána krev dívek i chlapců, rozpoutány boje a vzájemné drancování měst. Voda je znečištěna lidskou krví. Bůh Marduk je natolik otřesen, že odmítá vrátit se do svého chrámu a dokonce i pít vodu z řeky. Erra za pomoci sedmera démonů zničil města a země proměnil v pustinu. Na živu ponechal jen malou část lidstva.

Zde můžeme odbočit a uvést jedno z proroctví, které také hovoří o šperku, vodě i krvi:^[b]

Co je tím šperkem, který mají spravedliví lidé chránit? Proč je v Eposu o Errovi kladena taková pozornost na čistotu božského šperku, který nesmí ztemnět, ale naopak zářit, a je nějak svázán s osudy lidstva? Je zde nějaká souvislost mezi biblickou potopou a potopou v Eposu a Errovi? Týká se to vše nějak vzestupů a pádů lidstva? Nalezneme zde varování před tím, co nás čeká?

Třetí oko

Podle jednoho z nejstarších dochovaných příběhů, Eposu o Errovi, je příčinou degradace lidské společnosti božský šperk (drahokam, klenot), který ztemněl. Země a lidská společnost se pak propadala do chaosu. Naopak, pokud je šperk čistý, leskne se a září, prosperuje i lidstvo. Je zajímavé, že i starořečtina spojuje významy kosmos, šperk a uspořádanost světa. Řecký  κόσμος - kosmos znamená ozdobu, šperk ale také vše uspořádané, řádné a jisté.^[4]

V Eposu o Errovi je to vládce bohů Marduk, který dbá na čistotu šperku. Má řadu tajemných pomocníků, kteří se snaží šperk čistit tak, aby opět zazářil. Marduk je bohem světla. Proti lidstvu pak vystupuje bůh chaosu a smrti Erra, kterému vyhovuje, pokud je šperk znečištěn.  V našem pátrání po skrytém smyslu onoho božského šperku se vraťme zpět k Bibli. V křesťanských evangeliích se rovněž něco pojí s čistotou či naopak tmou. Je to oko.

V Hebrejské Bibli je několikrát zmíněno boží oko.

Symbol božího oka nalézáme zejména v křesťanském umění. Jde o symbol oka v trojúhelníku, často obklopený paprsky. Trojúhelník představuje svatou Trojici. Přesto podobnost se šperkem, zářícím diamantem, je zřejmá. Symbol Božího oka byl umísťován i na morové sloupy k ochraně před epidemiemi nemocí a válečnými nepokoji. Je zajímavé, že i v Eposu o Errovi souvisí šperk resp. boj o jeho čistotu, s krutými ranami včetně moru a válečného běsnění. Symbol byl později převzat do formy vrcholku pyramidy, a poté zneužit ve spojitosti s Novým světovým řádem antikrista.

Obr. Sloup nejsvětější Trojice na Malostranském náměstí.[5]

Obr. Apkallu - figura oplodňující posvátný strom. Asýrie cca. 883-859 př. n. l. Brooklyn Museum.[7] Postava mudrce drží v jedné ruce šišku, ve druhé vědro. Šiškou se dotýká posvátného stromu. Skutečný smysl symboliky není oficiální vědě dosud znám. Šišku zde chápeme jako symbol šišinky resp. třetího oka. Spletitost posvátného stromu může ukazovat na strukturu DNA.

Dle duchovních tradic mnoha světových kultur souviselo Boží oko s tzv. třetím okem. A třetí oko je v duchovních naukách spojeno s podvěskem mozkovým - hypofýzou - šišinkou. Ta je prý branou vedoucí do vyšších sfér a umožňuje komunikaci s nadsvětím. Aktivací třetího oka roste duchovní úroveň člověka. Zakrňování šišinky mozkové vede k degradaci lidstva.[6] Šišinku, božský klenot v člověku, mohla symbolizovat i piniová šiška, kterou např. na řadě skulptur staré Mezopotámie drží v ruce bohové a jejich pomocníci. Společně s tajemnou šiškou bývá zobrazován posvátný strom či dva svinutí hadi. Může mít snad hypofýza mozková nějaký vliv na lidskou DNA?[6]   Obr. Domovní znamení.

Vývoj lidské společnosti je historií pádů a vzestupů. Mýty a posvátné spisy popisují opakovanou snahu božských bytostí o duchovní i fyzický vývoj člověka. Důraz byl kladen na čistotu krve či tajemného božského šperku. Jiné bytosti v tom bránily, vzbuzovaly v lidech agresi, způsobovaly otravu země i vod, epidemie nemocí, napomáhaly chaosu a válkám. Někdy byly země i lidstvo natolik zasaženy zlem, že bylo nutné provést radikální očistu. Božské klenoty pak opět získaly svůj lesk a mohly zazářit světlem.
Je oním tajemným symbolickým klenotem či šperkem, který je třeba chránit a dbát na jeho čistotu, naše šišinka mozková, třetí oko, sídlo duše a zdroj vyššího vědomí? Varují nás staré příběhy před zakrňováním hypofýzy, znečišťováním krve a DNA? Pak jsou tato varování vysoce aktuální právě v naší době.

Existuje nějaká spojitost mezi jedním z nejstarších příběhů, Eposem Erra a závěrečnou biblickou knihou, Janovou apokalypsou?

Pokračování - Stvoření člověka a posvátná krev

Vydáno: 22. 07. 2022