| |
Praha - posvátná architektura. Slunovratové linie.
Václav Havel v pražských slunovratových legendách
Ochranná místa Prahy na slunovratových liniích
Již od dávných dob je v Praze známo několik
posvátných a ochranných míst.
Tato místa, a někde i na nich postavené stavby, sloužily k ochraně a
obraně před zlou mocí.
Za centrum ochranné síly lze považovat od pradávna
zřídlo posvátné zemské energie na vrchu Žiži. Stával zde i kamenný vladařský trůn.[1]
Časem v okolí vyrostlo několik sakrálních i světských staveb
vytvářejících opevněné hradiště. Český kníže Václav nechal v blízkosti
posvátného vrcholku vybudovat i hlavní kostel knížectví - rotundu
svatého Víta. Uložil zde ostatky sv. Víta a později zde spočinul i on
sám. Pak na tomto místě vyrostla románská bazilika. Místo po staletí
bylo duchovním centrem české země. Tady se vytvářelo a formovalo
historické vědomí českého společenství, zde byl zdroj národního a
zemského patriotismu, posilovaný posvátným zřídlem energie.
| Mimořádnou pietu a
důležitost místu věnoval Karel IV. při stavbě katedrály. Z kaple
nad hrobovou komorou sv. Václava vytvořil nejvýznamnější místo
katedrály. Vedle kaple svatého Václava vznikla jižní předsíň (s
korunní komorou v patře) na ni navazovala velká neboli zvonová
věž. Velká věž se stala dominantou celé katedrály. Na věži katedrály je zavěšeno nyní sedm zvonů ve dvou
patrech. Největší zvon v České republice, vážící
odhadem asi 13 až 15 tun, se jmenuje Zikmund a pochází z roku 1549. K rozhoupání zvonu je
třeba 6 zvoníků – 4 rozhoupávají zvon, 2 obsluhují srdce.[2] |
|
Obr. Chrám sv. Víta: Velká věž a Svatováclavská kaple. Dostavba hlavního průčelí
v roce 1887. [2]
Vlevo budova Starého probošství. Byla postavena v těsné
blízkosti posvátného zřídla na vrchu Žiži. |
Zvony svatovítské katedrály
Ke zvonům v katedrále svatého Víta, a zejména ke zvonu
největšímu, se váže několik legend. Zvony jsou prý spojeny s osudem naší země.
Pokud dojde k jejich poškození nebo pokud na ně zazvoní věrolomníci,
stihne zemi trest.
Když umíral Karel IV., začal umíráček na věži svatovítské katedrály
zvonit sám od sebe. Postupně se podle legendy přidaly i další české
zvony. Když český král uslyšel ten tartas, před smrtí ještě zvolal: „Hle,
dítky mé, už mě volá Pán Bůh, budiž s vámi na věky!“[6]
Václavovi IV. (synu Karla IV.) věštba předpověděla, že zemře před
věží svatovítskou. Král proto prý poručil věž v roce 1419 raději zbořit a
odjel na své sídlo na Novém hradě u Kunratic. Skolila ho mrtvice. Teprve
na smrtelném loži pochopil pravý význam proroctví. "Zemřeš před věží
svatovítskou" znamenalo, že jeho skon přijde dříve než bude zničena věž.[6]
| Svatovítské zvony mění své hlasy podle nálady v zemi. Když byla
dobojována bitva na Bílé hoře, zvonily tak smutně, že probouzely světce
pohřbené v katedrále.[6] Zvon Zikmund se rozeznívá jen ve významné svátky. Jedna
z pověstí říká, že když srdce Zikmunda zmlkne, pukne nebo se zřítí,
postihne české země neštěstí. Zvon byl odlit roku 1549. Původní srdce se
v roce 1592 při vyzvánění k pohřbu Viléma z Rožmberka utrhlo, avšak
nikoho nezranilo. Lidé jistě netušili, že se schyluje ke třicetileté
válce v Evropě, která započne právě v zemích Koruny české. |
|
Obr. Zvon Zikmund z r. 1549. Pohled na východní stranu.
[9] |
Po listopadu 1989 za prezidentování Václava Havla na Pražském hradě
se uvažovalo o tom, že se zvonit přestane. Zdůvodňovalo se to obavami o
peníze pro zvoníky (i když dodnes zvoní zadarmo) a také starostí, aby
zvuk zvonů neobtěžoval občany bydlící v okolí.[5]
To se naštěstí nezdařilo a počet dobrovolných zvoníků i zvonění se naopak
zvyšoval. Po smrti Václava Havla došlo v roce 2012 i k požehnání nových
zvonů, které po téměř sto letech doplnily soubor svatovítských zvonů na
původní počet.
| V souvislosti s
Václavem Havlem a zvony svatovítské katedrály se pojí i jedna
neblahá událost. V září 1990 se nechali Václav Havel s jeho
poradcem Karlem Schwarzenbergem zvěčnit při taškařici, kdy
tahali za provazy zvonů ve věži katedrály sv. Víta. Lidé
varovali, že přivolají neštěstí. O 7 let později zasáhla naši
zemi zatím nejrozsáhlejší katastrofa 20. století. V srpnu 1997
zdevastovala povodeň Moravu, Slezsko a východní Čechy a
vyžádala si 50 mrtvých. |
|
Obr. Chrám sv. Víta: S Karlem Schwarzenbergem, U
zvonů ve věži katedrály, září 1990. [8] |
Dne 15. června 2002 pak při vyzvánění k svátku sv. Víta
puklo srdce zvonu Zikmund. V srpnu
toho roku zemi postihly katastrofální stoleté povodně. Jednalo se o dosud největší změřené
povodně v Čechách, zemřelo 17 lidí.
Podle legendy seslal Václav Havel svým zvoněním na českou zemi mnohaleté
neštěstí.
Zvon Zikmund má 470 let. Nyní se zjistilo, že jeho
srdce bije špatně. Do zvonu naráží nesymetricky a tím ho zbytečně
opotřebovává. Bude proto potřeba srdce největšího zvonu v zemi sejmout a
prozkoumat jeho závěs.[7]
Probodnuté srdce Prahy
Stovky, možná i tisíce let před stavbou svatovítské
katedrály s její věží a zvony bylo zde nad Vltavou, na vrcholku táhlého
kopce, uctíváno jedno místo. Skála zde vycházela nad okolní povrch a
skrze ni z hlubin země proudila posvátná energie Matky země. Jen vybraní
jedinci mohli zde trávit omezený čas, by rozmlouvali s bohy. Lidé se
neodvažovali cokoliv zde stavět a místo znesvěcovat. Jedním z pozdějších
jmen tohoto posvátného pahorku bylo Žiži - místo zření či místo zřídla
energie. tával zde i vladařský stolec a posvátná studánka.
Až do 20. století mohlo Žiži dýchat a vyzařovat
posvátnou sílu vůkol. V průběhu věků zde vzniklo volné hradní nádvoří a
blízko stál jen nejstarší kamenný obytný dům v Čechách, sídlo biskupa.
Samo místo energie však zůstávalo nezastavěno.
| V létech 1925 až 1929
ale proběhly na hlavním nádvoří Pražského hradu rozsáhlé
stavební práce. Celé nádvoří bylo srovnáno do jedné roviny a
zřejmě byl useknut i vrcholek posvátného pahorku Žiži. Vše pak
překryla železobetonová konstrukce s těžkou dlažbou. Přímo v
místě bývalého vrcholu pahorku a posvátného středu Žiži byl
vybetonován zvonovitý základ, na který byl roku 1928 postaven
kvádr a na něm vztyčen obří žulový obelisk. Jednalo se o
největší lidmi opracovaný a přemístěný kámen v zemi. Stavbu
obelisku prosadil T. G. Masaryk přes silné protesty veřejnosti. |
|
Obr. Žulový obelisk na nádvoří Pražského hradu. Byl
usazen právě do míst, kde kdysi vyvěral z hlubin země posvátný
proud hlubinné energie.[1]
|
Posvátná síla vrchu žáru tak byla potlačena mohutnou deskou, srdce Prahy
prokláto kamenným sloupem, síla a energie pro český národ přiškrcena,
Praha jako práh k nebeské moudrosti a milosti uzavřena. Menhir se
podařilo vztyčit rok před vysvěcením svatovítské katedrály. O rok
později vypukla velká hospodářská krize, celosvětový hospodářský kolaps,
jedna z příčin 2. světové války.[3]
| Dlažba hlavního hradního nádvoří spolu s obeliskem jsou
zarovnány s presidentským balkónem jižního křídla Pražského hradu. Právě
z tohoto balkónu promluvil 29. prosince 1989 Václav Havel po svém
zvolení prezidentem Československa. 13. května 1996 nechal Václav Havel
umístit na vrchol obelisku kovovou pozlacenou špici. Oficiálně měla
zlatá pyramida představovat symbol obnovené demokracie. Již o rok
později (srpen 1997) zasáhla Moravu, Slezsko a východní Čechy
smrtící povodeň. Česko vstoupilo do NATO a okamžitě se zapojilo do
barbarského útoku
na civilní cíle v Jugoslávii. Do historie naší země se černým písmem zapsalo Havlovo
"humanitární bombardování". |
|
Obr. Žulový monolit se zlacenou pyramidou a věž
svatovítské katedrály.[4]
|
Naplnila se tak další legenda či proroctví o probodnutém srdci Prahy
spjatá rovněž s Václavem Havlem: Jeden z vládců České země probodnul
srdce Prahy kamenným sloupem. By získal sobě moc, oslabil svou zemi. Po
mnohém strádání pak přišel další vládce a vložil na sloup blýskavou
korunu. By získal sobě slávu, zradil svou zemi. To rouhavé znamení
ukazuje až ke hvězdám, že zde temnu otevřeli cestu. Dokud bude v srdci
Prahy kamenný sloup vsazen, nebude zde osvíceného panovníka.[3]
[10]
Ochranná věž u řeky
| Pokud bychom kdysi dávno z výše uvedených míst (dnešní obelisk
či věž svatovítské katedrály) upřeli zrak směrem k východu Slunce při
zimním slunovratu, za řekou v dálce bychom spatřili posvátné prameny.
Dnes tam stojí rotunda svatého Longina a mnohem dále i Jeruzalém (azimut
132°).[12] [13] Jeruzalém navštívil Václav Havel několikrát, aby se
poklonil svým vládcům. My však nyní tak daleko mířit nebudeme. Mnohem blíže na této slunovratové linii,
u břehu Vltavy, leží ještě jedno místo podivně spjaté s
Václavem Havlem. Jde o Malostranskou mostní věž. |
|
Obr. Spojnice rotundy sv. Víta (a svatovítské věže), Malostranských mosteckých
věží, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina se blíží
slunovratové linii dané západem Slunce při letním slunovratu a
východem Slunce při zimním slunovratu.[12] |
Věž zde stávala ještě před vybudováním Karlova mostu, ba
ještě před stavbou předchozího mostu Juditina. Možná se zde kdysi dávno
nacházelo jedno z posvátných míst k uctění Slunce a slunovratů. Místo
zároveň bylo určeno ke střežení brodu přes řeku. V době románské (asi
polovina 12. stol.) tady vyrostla
strážní věž, která se později stala součástí
hradeb. Ještě později byla připojena k Juditina mostu a naposled i k
mostu Karlovu.
Dnes stojí na
malostranském břehu Karlova mostu věže dvě - větší a menší
Malostranská mostecká věž. Nižší z obou věží se také nazývá
Juditina věž, protože byla svého času součástí Juditina mostu (postaven
mezi léty 1158 – 1172).[a]
Je to právě ta věž, která zde stávala
ještě před výstavbou Juditina mostu ke kontrole brodů přes řeku.
Z obranných důvodů mívala předsunutý ochoz s cimbuřím. Až na
sklonku 16. století byl ochoz nahrazen vysokou střechou.
Věž stojí na spojnici prastarého přechodu Vltavy a cesty
směřující na Pražský hrad. Nachází se v JV cípu nejstaršího
jádra malostranské sídelní aglomerace. V bezprostřední blízkosti
věže se již na konci 12. století nacházela významná sídla –
johanitská komenda a biskupský dvůr. Ve 13. století zde vyrostl
i kupecký dvůr patřící králi.[15] |
|
Obr. Malostranské mostecké věže. Vlevo starší věž
Juditina.[14] |
Věž patřila a stále patří k nejvýznamnějším stavbám na pražském
levém břehu Vltavy. Přesto, jakoby žila skryta, zastíněna jinými
pražskými památkami. Možná to má svůj důvod. Podle tradice sloužila a
doposud slouží k fyzické ale i magické ochraně levobřežní části dnešní
Prahy, k odrazování nepřátel.
| Odjakživa zde bylo místo chránící přístup od řeky směrem k
posvátnému vrchu Žiži a později i ke kostelům a sídlu panovníka. Bylo
považováno za magické a mnozí nepřátelé se mu raději vyhnuli. Věž a její okolí mělo odrazovat
zlé síly a bránit jim od řeky ke vstupu. Dodnes lze na východní stěně věže spatřit ochranný symbol, který je
nesprávně spojován s čerty či ďáblem. Měl odpuzovat zlé síly. Hlava se
dochovala na východní stěně obrácené k mostu. Zde je zajímavé
porovnat umístění výzdoby s mnohem proslulejší, i když mladší
mostní věží na druhé straně Karlova mostu. Staroměstská věž svou
impozantní výzdobou východní stěny vítá ty, kdo vstupují na
Karlův most. Naopak Juditina věž nese na východní stěně výzdobu
spíše skrytou. Jejím cílem není vítání těch, kdo vstupují na
most, ale naopak ochrana před těmi, kteří z nečistých důvodů
vcházejí z mostu směrem k Pražskému hradu. |
|
Obr. Malá malostranská mostecká věž (tzv. Juditina věž):
Detail zbytku nápisové
kartuše mezi okny třetího patra východní fasády.[15]
Na fasádě se dochovaly zbytky sgrafitové zdobné omítky
(pravděpodobně z doby rozsáhlých úprav dokončených v roce 1591). Rohatá hlava bývá často
nesprávně označována jako
bafomet.[b] |
"Nová Václavská legenda"
|
23. prosince 2011 byla slavnostně převážena rakev s
Václavem Havlem od odsvěceného kostela sv. Anny na Starém městě
(Pražská křižovatka - sídlo nadace Václava a Dagmar Havlových) na
Pražský hrad.[c]
Smuteční vůz s rakví přejel Karlův most a snažil se
projet kolem Juditiny mostecké věže. Dále citujeme: Na konci
Karlova mostu pod Juditinou věží se vůz vezoucí rakev nečekaně stočil.
Aniž došlo k jakémukoliv doteku či kontaktu s domem, v Knihkupectví
Klubu Za starou Prahu v té chvíli popadaly knihy z poliček.[16]
|
|
Obr. Moment, v němž se zrodila "nová Václavská
legenda" při pohřbu prezidenta Václava Havla. Foto Jan Bečka,
23. 11. 2011. [16]
|
Připomeňme, že Václav Havel byl čestným členem Klubu.
Uctívači kultu Václava Havla tuto nehodu pochopili jako dobré znamení a
v Klubu si pověsili na nejčestnější místo fotografii Václava Havla.
Ti, kteří znají ochrannou sílu strážné věže, ale vědí své. Síla, která
smýkla pohřebním vozem i interiérem knihkupectví před Malostranskou
mosteckou věží, musela být zcela mimořádná. Ochranná moc strážné byla
tehdy probuzena.
Pokračování příště.
|
|
