|
Mýty
Mýty prvotního času
Bílí a černí lidé
Kdysi dávno vznikly dvě lidské rasy - bílá a černá. V
cyklech lidských dějin, střídavě věk po věku, jedna rasa získává převahu
nad druhou. Až lidé dostatečně zmoudří a jejich duše vyspějí, budou obě
rasy žít v harmonii a rozdělení lidí jejich barvou ztratí svůj význam.
Stručný obsah mýtu
Na počátku lidské civilizace zde na Zemi Stvořitel usadil deset párů
dvojic. Byli to první Lidé, kteří s požehnáním Stvořitele a jeho nebeského
dvora žili na Zemi ve vzájemném souladu. Později zde přibylo mnoho dalších
Lidí a lidí.
Nebešťané věděli, že lidé jsou nejen zvídaví ale i závistiví, toužíc i po
tom, co jim není určeno. Aby se lidé ve svém vývoji vzájemně usměrňovali,
začaly zde na Zemi žít vedle sebe dvě rasy - bílá a černá. Lidé bílé rasy
nebyli ve skutečnosti bílí ale světlí, rudí či žlutí. Lidé černé rasy nebyli ve
skutečnosti černí ale tmaví či bronzoví. Tato lidská plemena žila vedle sebe
a postupem věků vždy jedno z nich vedlo a prosperovalo a to druhé je
dohánělo a zpomalovalo. Jednou to byla černá rasa, jednou zase bílá. Jejich
žití a soužití věk za věkem plynulo jako vlny na vodní hladině.
Jednou byla nahoře rasa
bílá, jindy zase černá. Jedna rasa byla na vrcholu ale
postupně degenerovala a druhá směřovala ze dna a rozvíjela se.
Někdy, byť jen na krátký čas, se obě rasy svými schopnostmi a
intelektem vyrovnaly. Někdy žila na určitém kontinentě jedna rasa,
aby ji postupně vystřídala druhá. Občas mezi rasami vypukly velké nesváry
a jedni chtěli, ať jim druzí slouží. Věřili, že jejich vlastní rasa
je hodnotnější než druhá. Došlo i ke krveprolitím a válkám. To bylo
nebesům k veliké lítosti nad člověkem. Někdy se jedna rasa
považovala za bohem vyvolenou či dokonce bohu rovnu aby ji druhá
rasa svrhla z trůnu pýchy a hříchu. Někdy rasy žily krátce ve
vzájemném respektu a rovnováze ale lidé stále sebe navzájem
rozlišovali a hodnotili. |
|
[1]
|
Nebesa s trpělivostí čekají, až se světlí a tmaví lidé natolik duchovně
rozvinou, aby přestali vnímat rozdíly mezi sebou a žili jako velká rodina.
To se zatím po věky nestalo a před lidskými dušemi je stále dlouhá cesta.
Mnohdy se již zdálo, že je člověk na dobré cestě žít v míru a pospolitosti.
Bylo to však jen zdání a Pokušitel ukázal, že mnohé lidské duše stále
nevyspěly. Někdy násilně smíchal světlé a tmavé, zvláště pak ty nesoucí ve
svém srdci lenost, nenávist, strach a násilí. Pod maskou humanity a dobra
vykvetly za těchto časů hořké byliny mezi lidmi - strach, zloba, agrese a
násilí. Pokušitel věděl, že přetvařováním, falší, zákazy a příkazy, se lidé
nesemknou, ba právě naopak v nich bude zažehnuta vzájemná nenávist, ničící
jejich duše. Vypukly pak naplno mezi světlou a tmavou rasou neshody a půtky
a bylo rozlita krev. Mnoho duší tak bylo na cestě svého růstu pozastaveno.
Věk byl pak ukončen aby dána byla šance člověku bílému a černému začít
znovu, pracovat na svém duchovním růstu a hledat k sobě cestu skrze vlastní
zušlechťování.
Až budou jednou lidské duše natolik vyspělé aby přestaly rozlišovat mezi
rasami, až lidé pochopí, že dobro nelze prosazovat násilím a právo je
spojeno s povinnostmi, až lidé přestanou chtít žít na úkor druhých, pak
zavládne i radost na nebesích.
Pokračování -
Bílí a černí lidé - konec času
|
Poznámka |
V předchozím lidském věku, který mnohými je nazýván Atlantidou,
existovaly podle dávné tradice tři velké kontinenty. Na kontinentě
Atlantidy žili lidé s bronzovou kůží. Ti považovali bílou rasu,
obývající zbývající kontinenty, za méněcennou a tak s nimi i nakládali.
O konci Atlantidy je mnohé známo. |
[a] |
Někdy jsou tradicí rozlišovány jen dvě základní rasy. Rudá a
načervenalá, kterou nazýváme bílá. A druhá - černá. Obě rasy však
pocházejí od Adama. |
|
[1] |
Galerie Zoe [online]. 2018 [cit. 2018-01-14]. Dostupné z:
www.zoe.gallery |
|
|