Mýty - Velká sfinga (II.)

Tajemství Velké sfingy

Velká sfinga v sobě skrývá tajemství. Pokud se podle legend člověk setká se sfingou, musí rozluštit její hádanku, jinak zemře. Po tisících letech jsme tělo Sfingy vymanili z písečného zapomnění.  Zodpovíme na její hádanku?Podle tradice odměřuje lidský čas na zemi a je s ní úzce svázán osud lidské civilizace. Pokud by došlo k jejímu zničení, bude zničen i člověk.
 

Sfinx a její hádanka

V řeckém dramatu Oidipus hlídá mýtická sfinx přístup k městu Théby. Kdo neuhodne její hádanku je zabit. Osud k ní nakonec přivedl Oidipa, člověka s životem plným zvratů, vítězství a pádů. Hrdina správně zodpověděl její hádanku a sfinx se vrhla do moře.  Již dříve však poskvrnil Oidipus své ruce lidskou krví a nebylo pro něj záchrany, svému tragickému osudu nakonec neunikl. [4] [g]

Obr: Oidipus a sfinga. Obraz na amfoře (450-440 př.n.l.[5]

Starořecká sfinx byla mýtickým tvorem s tělem lva, křídly dravce, hadím ocasem a hlavou krásné ženy. I v novodobém pojetí si stále uchovává symboliku tajemství a v moderním umění představuje symbol záhadnosti ženy. Do řecké mytologie se sfinx dostala ze starověkého Egypta, kde dodnes stojí Velká sfinga zahalená tajemstvím. 

Podle prastarých tradic Sfinga odměřuje lidské věky. Pokud člověk včas pochopí její hádanku a správně si na ni neodpoví, pak mu bude vyměřen další dlouhý věk k životu zde na zemi. Pokud se člověk poselstvím Sfingy nepoučí nebo dokonce Velkou sfingu zničí, jeho věk zde na zemi záhy skončí.

Obr: Velká sfinga v Gíze[4]

Velké hodiny

Podle egyptské tradice střeží Sfinga místo Počátku času.  Místo je zdrojem obrovské magické moci prostírající se nad celým krajem.^[2]

Dle další tradice skrývá Sfinga velké hodiny lidských věků.  Upozorňuje na blížící se čas konce starého věku a počátku věku nového. Jak tomu máme rozumět? Jedním z vysvětlení by mohl být jev zvaný precese zemské osy.^[a] Sfinga může sloužit jako obrovské hodiny precesních věků.

Sfingu v Nové egyptské říši nazývali Hor-em-akhet (Hór na horizontu). Hor byl staroegyptský bůh nebes, slunce a světla.

Sfinga je obrácena tváří přesně na východ. Při obou rovnodennostech v roce tedy hledí přímo na vycházející Slunce a souhvězdí, na kterém Slunce leží. Mezi nejvýznamnější dny roku patří od pradávna jarní rovnodennost. V naší době při jarní rovnodennosti míří pohled Velké sfingy na rozmezí  souhvězdí Ryb a Vodnáře. Hodiny Sfingy tedy ukazují končící věk Ryb a začínající věk Vodnáře.

Podle některých badatelů však Sfinga ukazuje i na dobu, ve které byla vytvořena. Souhvězdí, které leželo jako pozadí za vycházejícím Sluncem označovalo astronomický věk. Pozorovatelné však bylo souhvězdí, které vycházelo na východě těsně před východem Slunce a bylo považováno za nosiče Slunce.

Zakladatel archeoastronomie Norman Lockyer přišel již koncem 19. století s myšlenkou, že sfinga, napůl lev a napůl žena, symbolizuje rozhraní souhvězdí  Lva a Panny. Tam stálo letní slunovratové Slunce ve 4. tisíciletí př.n.l. ^[6]
Naši předkové však zřejmě nepočítali věky podle postavení Slunce při letním slunovratu. Důležitější byla jarní rovnodennost a zimní slunovrat.

Lví tělo Sfingy je více spojováno s precesním věkem Lva.  Za věk Lva je někdy považováno období 10 970 až 8810 př.n.l. Pokud je Sfinga značkou rovnodennosti pro věk Lva, pak např. podle  Grahama Hancocka ukazuje na období zhruba 10 970 až 8810 př.n.l.[2] Sfinga tedy mohla začít lidem odměřovat čas někdy v 11. tisíciletí př.n.l. Někteří badatelé jsou ještě přesnější. Podle nich odpovídá rozmístění Sfingy a tří blízkých pyramid nejlépe konstelaci hvězd v r. 10 450 př.n.l.   Robert  Bauval tvrdí, že kompozice tří hlavních pyramid v relaci k Nilu odpovídá postavení tří hvězd pásu souhvězdí Orion k Mléčné dráze v roce 10 450 př.n.l. [2] [h]

Při jarní rovnodennosti v roce 10 450 př.n.l. se Sfinga dívala na souhvězdí Lva těsně před tím, než se zde vynořilo Slunce.[2]

Tehdy v době blízké jarní rovnodennosti (10 450 př.n.l., 17.6.) leželo na východním obzoru  těsně před rozedněním skutečně souhvězdí Lva. Lev byl tedy poslední souhvězdí zvěrokruhu nad východním horizontem, které bylo viditelné před východem Slunce. Slunce však stálo v hlavě souhvězdí Panny i když toto souhvězdí nebylo samozřejmě v záři Slunce viditelné:

Obr. Konstrukce postavení souhvězdí a slunce v období jarní rovnodennosti (17.6.) r. 10 450 př.n.l. při pohledu z Gízy. Svítá, Slunce leží dosud pod horizontem v hlavě souhvězdí Panny. Nad východním obzorem, kde míří pohled Sfingy, leží souhvězdí Lva.[b]

Obr. vpravo: Sfinga zaměřená k souhvězdí Lva a pyramidy orientované k pásu Orionu při východu Slunce o jarní rovnodennosti r. 10 500 př.n.l.[7]

Dodejme, že v tomto věku ukazovala hlava nebeského draka (souhvězdí Draka) přímo na severní nebeský pól. Drak byl v pozici velice blízké zobrazení osmi hvězd v knize Amduat, které popisovala cestu egyptským nadsvětím - Duatem.

Duat

Egypťané věřili v existenci jiného světa označovaného jako Duat. Nebylo to však podsvětí v našem slova smyslu. Vchod do Duatu měl být někde v části viditelné oblohy^[9] , konkrétně nad východním obzorem, kde svítila jasná hvězda Sírius a souhvězdí Orion těsně před úsvitem.^{[7] [10]} Tehdy otevíral Duat své brány duším mrtvých. U jedné brány leželo souhvězdí Lva, u druhé, oddělené Mléčnou dráhou, stál Sírius a Orion. R. Bauval doplňuje, že takový úkaz nastává jen v určité fázi roku. Slunce vychází těsně za Orionem a Síriem v období podzimní rovnodennosti. Okolo r. 10 500 př.n.l. otevíral Duat své brány pouze při jarní rovnodennosti.^[7] Pokud duše prošla Duatem, mohla žít mezi živými a nikdy nezaniknout. V egyptské Knize o tom, co se nalézá v Duatu (také zvaná kniha Amduat či Am-Tuat), je uvedena základní podmínka pro ty, kdo usilují o věčný život. Je třeba, aby na zemi zbudovali dokonalé kopie skrytého kruhu Duatu na těle Nut (oblohy).^[11]   
Byly snad stavby v Gíze a blízkém městě Onn (Heliopolis) vybudovány tak, aby odpovídaly nebeským tělesům vymezujícím Duat na předjitřní obloze?

Podle knihy Amduat bylo třeba v Duatu projít dvanácti místy a v každém splnit zkoušku. Čtvrtý a pátý oddíl byl nazýván Království Sokarovo.  Pátý oddíl je zajímavě popsán:

Amduat - 5. oddíl.^{[13] [14]}.
 

Vidíme ovál chráněný ze dvou stran sfingami.  V oválu stojí bůh Sokar na těle okřídleného hada. Nad oválem se tyčí něco ve tvaru pyramidy s hlavou ženy na vrcholku. Jedna sfinga nese hlavu ženy, druhá hlavu muže. Na vrcholu pyramidy je hlava Isis, Paní pyramidy.[d]

Amduat - 5. oddíl - detail.[13] [14].

Toto zobrazení někteří odborníci spojují s pyramidou a Sfingou v Gíze - viz. obr.vpravo. V základech pyramidy je ovál, temné území Sokarovo. V oválu leží okřídlený had. Na něm stojí, držíc se křídel, staroegyptský bůh Sokar. Had s křídly (tedy drak) byl podle knihy Amduat velkým božstvem a Sokarovým ochráncem. V pátém oddílu stojí na okřídleném hadovi prabůh Atum (Tem), který na sebe v rámci cyklů stvoření bral podobu hada. Postavy s lanem táhnou nebeskou bárku. Podle G. Hancocka roztáčejí oblohu v precesních cyklech.[7]

Pátý oddíl Duatu z Knihy o tom, co se nalézá v Duatu - obraz porovnán s nekropolí v Gíze (JV pohled).[12]

Význam symboliky knihy Amduat není dosud jednoznačně vysvětlen. Centrum pátého oddílu tvoří ovál s okřídleným hadem a stojící postavou v jeho středu, držící se křídel. Ovál tvoří základnu pyramidy. Co představuje okřídlený had? Domníváme se, že se jedná o bytost symbolizovanou souhvězdím Draka, o Velkého nebeského draka.  Viz. také Souhvězdí draka. V horní pasáži je nakreslena zvláštní tmavá kopule se dvěmi sedícími ptáky. Podle badatelů se má jednat o posvátný Benben, geodetickou značku středu světa či ženské lůno. Kopule je umístěna nad středem okřídleného hada, přímo nad vrcholkem pyramidy a hlavou bohyně Isis. My se domníváme, že by se mohlo jednat o symbol severního pólu ekliptiky, kolem kterého se precesí zemské osy otáčí severní nebeský pól a tedy symbolicky i celá nebeská obloha. Severní pól ekliptiky leží ve středu souhvězdí Draka. Viz. také Souhvězdí Draka II.

V jedenáctém oddíle Amduat je rovněž zobrazen okřídlený had. Vlevo vidíme i druhého a menšího hada bez křídel. V jedné z verzí[f] Amduat jsou hadi spojeni skupinou osmi hvězd ve tvaru souhvězdí Draka.

Amduat - 11. oddíl, začátek třetí úrovně.[13] Oddíl je rozdělen do tří úrovní. Třetí nejvyšší úroveň byla spojena s nebesy. Na jejím začátku je zobrazeno seskupení hvězd se dvěmi hady, jeden je okřídlený - viz. obrázek.  Křídel se dotýká prabůh Atum (Tem), který na sebe v rámci cyklů stvoření bral podobu hada. Menší had nese sedící postavu (snad mumii) s označením JET-TA (věčnost).

Domníváme se, že 11. oddíl Amduat je věnován zejména problematice měření časových cyklů a související nebeské symbolice. Okřídlený had (souhvězdí Draka) a lví sfinga dvojího aspektu tak mohou mít spojitost s měřením času, s nebeskými hodinami, jejichž ciferník se otáčí kolem severního pólu ekliptiky.

Pokud se vrátíme k předjitřní obloze při rovnodennosti okolo r. 10 500 př.n.l., souhvězdí Draka se nacházelo ve stejné pozici, jako skupina hvězd 11. oddílu Amduat. Brzy nad ránem se lidé mohli těšit překrásnému pohledu. Přímo nad severním obzorem mířila hlava draka k severnímu nebeskému pólu. Kousek vlevo stoupal kolmo vzhůru pás Mléčné dráhy a v určitém okamžiku procházel přímo nad hlavami pozorovatelů (a nad hlavou Draka) zenitem. Viz. obr. vpravo.

Severní obzor, 10 500 př.n.l., 17.6. 3:37 při jarní rovnodennosti.[b]

To vše může být samozřejmě jen náhoda. Jasné je, že v 5. oddílu stojí na stráži u paty kopce ve tvaru pyramidy z každé strany jedna sfinga. Levá nese hlavu ženy, pravá hlavu muže. ^[e] Podle knihy Amduat musí putující duše rozřešit hádanky pátého oddílu tak, aby mohla předstoupit před soud boha Usira, pána vzkříšení a znovuzrození. Je zde, v pátém oddílu Amduat, původ řecké legendy o Sfinx a jejích hádankách?

Drak a lev

Podle pradávných tradic náš svět hlídá nebeský drak a lev. Mají svůj obraz v souhvězdí Draka a souhvězdí Lva. Víz také Souhvězdí Draka.

Podle G. Hancocka ukazuje Sfinga na věk Lva - před východem Slunce při rovnodennosti hleděla na souhvězdí Lva ležící přímo nad východním obzorem. Okolo roku 10 500 př.n.l. bylo postavení nebeských těles a souhvězdí v souladu s  uspořádáním Sfingy, Nilu a tří pyramid v Gíze. Vzhledem k precesi se postavení hvězd vůči Slunci mění a Sfinga s pyramidami může sloužit jako precesní hodiny.
G. Hancock však dokládá existenci více staveb z různých epoch, které nesou stejný záměr jako pyramidy a Sfinga v Gíze. V kambodžském Angkoru byla vybudována skupina chrámů, která má zrcadlit souhvězdí Draka v pozici, ve které se hvězdy nacházely v éře 10 500 př.n.l. ^[7] 
Hlavním parametrem precese je číslo 72. Slunce se posune precesí vůči hvězdám o jeden stupeň za přibližně 72 let. Je zajímavé, že chrámy Agkoru jsou vzdáleny od posvátného okrsku v Gíze právě 72 stupňů zeměpisné délky. Úhlová vzdálenost poledníků procházejících Gízou a Angkorem je přibližně 72°, což představuje pětinu kruhu. ^[7]

Pokračování příště.

Vytvořeno: 11.01.2013