| |
Proroctví o Mesiáši II
Biografie dle nepochopených proroctví
Hebrejské Bible se snažilo využít mnoho jejích
vykladačů, kteří hledali předpovědi příchodu Spasitele a posledních dnů
světa. Na proroctví v Hebrejské Bibli se odvolávají také novozákonní
evangelia ve snaze potvrdit mesiášskou úlohu Ježíše Krista.
Původně bylo zpráv o Ježíšově působení více, v církvi se
však koncem 2. stol. prosadila čtyři evangelia, pojatá do
kánonu Nového zákona.[9] Dnes již panuje téměř všeobecná shoda v názoru, že neznámí autoři evangelií nebyli přímými účastníky událostí
spojených s životem a smrtí Ježíše. Evangelia nejsou historickým
záznamem Ježíšova života ale svědectvím víry a vzpomínek
různých mesiášských náboženských skupin. Evangelia měla podpořit víru v
Ježíše, potvrdit, že naplnil proroctví o příchodu Spasitele, Mesiáše.
Ze vzájemného porovnání evangelií je zřejmé, že jejich pisatelé příliš dobře neznali fakta o Ježíšově životě.
Věřili však v Ježíše - spasitele a v to, že jeho příchod byl předpovězen Písmem.
Při popisu Ježíšova života mohli tedy postupovat jediným možným způsobem. Vycházet z jim známých proroctví a podle nich
vytvářet Ježíšovu biografii.
Popis Ježíšova života v evangeliích
pravděpodobně vznikal zpětnou rekonstrukcí podle tehdy známých proroctví. Každý z autorů vybíral
podle svých znalostí a dostupných pramenů různá proroctví a podle nich
spisoval Ježíšův životopis. Proto mezi čtyřmi evangelii existují takové
rozdíly a mnohdy protimluvy, a to přesto, že byly v rámci
kanonizace vybrány jako nejvěrohodnější
z asi 200 existujících.[9]
Autoři evangelií byli limitováni úrovní znalostí své doby a mnohdy jim
chyběla detailnější znalost textů
Hebrejské Bible. Vybírali si biblická proroctví a bez hlubší znalosti
jejich kontextu
vytvářeli pseudo-biografii Ježíše.
Na několika příkladech si ukážeme, jakých chyb se evangelisté
dopustili. A všimneme si, jak některé české překlady Bible svou
nepřesností maskují zmíněné chyby.
CEP[1]
Zjevení 22:16
| |
Já Ježíš poslal jsem anděla svého,
aby vám svědčil o těchto věcech v církvích. Já jsem kořen a rod
Davidův, a hvězda jasná a jitřní. |
Autor novozákonních veršů Zjevení 22 patrně znal proroctví Izajáše (Iza
11:1-2), a proto vložil
do Ježíšových úst i výše uvedené potvrzení spasitelské role. Ježíšův původ
jdoucí přes Davidův rod potvrzují také evangelisté Matouš (Mat 1:1-17) a
Lukáš (Luk 3:23-38).
Podívejme se, co se píše v Izajášovi:
CEP
Izajáš 11:1-2
| |
I vzejde proutek z pařezu Jišajova a
výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch
Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské
síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. |
Otec Davidův se jmenoval Jišaj. Spasitel měl podle veršů tedy
skutečně vzejít z
královského rodu
Davidova.
Výklady ke Starému zákonu[2] str.56
| |
Jako praotec je jmenován Jišaj, Davidův otec.
Podle toho vzejde mesiáš z Davidova rodu, když z něho zbyl jen
navenek bezvýznamný pahýl; když už dávno klesl z výše své moci a
svého významu, ztratil královský trůn a stal se jedním z
obyčejných rodů Izraele. Mesiášský král bude jako "výhonek",
"proutek"; vzejde ze starého kořene, ale bude tvořit nový
začátek. |
Autor veršů Zjevení 22:16 však neznal podrobněji celý kontext
Izajášova proroctví. Pravděpodobně netušil, že autor Izajáše popisoval
spasitele z rodu Davidova, který měl dospívat v době, kdy na judské
království útočil asyrský král. V době, kdy bude judské královstí
krále Achaze napadáno okolními vladaři. A že ve svém spasiteli
pravděpodobně viděl zcela konkrétní osobu tehdejší doby -
Chizkiáše, syna krále Achaze. Podle Výkladu ke Starému zákonu[2] str.42, 55 celé sdělení o příchodu spasitele z rodu Davidova navazuje na
verše Iza 7:14 a Iza 9:5. Doplňme, že nejen na tyto verše.
Izajáš 7 píše o znamení, které bude dáno judskému králi Achazovi:
CEP
Izajáš 7:10-14
| |
Hospodin promluvil znovu k Achazovi:
"Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin
nebo nahoře z výšin."
Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina."
I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet
trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto
vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá
mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). |
Znamení bude dáno judskému králi. Má tak získat odvahu k boji se
svými nepřáteli, kteří na něj hodlají zaútočit (Iza 7). Tím
znamením bude narození syna, spasitele:
CEP
Izajáš 7:14-20
| |
Proto vám dá znamení sám
Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel
(to je S námi Bůh).
Bude jíst smetanu a med, aby dovedl
zavrhnout zlé a volit dobré.
Ještě než bude chlapec umět
zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou
králů máš hrůzu. Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce
Hospodin v těch dnech, jakých nebylo ode dne, kdy Efrajim odpadl
od Judy, přivede asyrského krále." V onen den hvizdem přivolá
Hospodin mouchy z delty řeky egyptské a včely z asyrské země.
Přiletí a všechny se snesou do roklí v úvalech, do skalních
rozsedlin, na všechny houštiny a na všechny mokřiny. V onen
den Panovník břitvou, kterou si najme za Řekou, totiž asyrským
králem, dočista oholí každou hlavu i chlupy na nohou a ostříhá
bradu. |
Výše uvedený překlad však nemusí být správný.[3] Podle referenčního
hebrejského textu bychom měli verše překládat jako "Tato
mladá žena je
těhotná, a porodí syna..." (viz
Rozbor Iza 7:14). Proroctví nic nepíše o narození
Spasitele v daleké budoucnosti. Izajášův Immanuel je počat v
prorokově době (proto-Izajáš
cca 700 př. n. l.). Narodí se mladé ženě (nikoliv panně, což bývá chybný překlad pojmu
'alma v Iza 7:14), bude synem judského krále Achaze a než dospěje, skončí útoky Asýrie a Severního
království Izraele na Judeu.
Výklady ke Starému zákonu IV[2] str.42
| |
Avšak než se Immanuel ujme vlády, bude zpustošen nejen
Aram a (severní) Izrael, ale bude soužen a zpustošen i Juda. Co
Achaz svým jednáním vyvolává, tvrdě dolehne i na něho a na
všechen lid. |
Matkou spasitele je zjevně míněna mladá manželka judského krále Achaze (Hezekiah,
cca. 715-690 př. n. l.). Porodí
syna králi Achazovi, budoucího krále Chizkijáše:
Výklady ke Starému zákonu IV str.42
| |
Nejvíce zastánců má výklad, který vidí v "dívce"
mladou manželku Achazovu a v Immanueli Achazova syna a nástupce
Chizkijáše. V ugaritských textech z předizraelské doby se
vskutku užívalo výrazu 'alma o matce
následovníka trůnu. O Chizkijášovi vydává 2kr 18 svědectví, že
cele doufal v Hospodina a mezi judskými králi nebyl jemu podobný.
Také Iz 7,16 lze chápat v tomto smyslu. |
Ve verši Iza 8 se píše již o tom, že se syn narodil. Mnohé nasvědčuje
tomu, že se jedná o syna mladé ženy z Izajáše 7:14. Verš 8 spojují s veršem 7
zmínky o porobení zemí dvou králů před tím, než chlapec dospěje do
určitého věku, a zmíněno je i stejné jméno - Immanuel.[3]
| CEP
Izajáš 7 |
CEP
Izajáš 8 |
... Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno
Immanuel ...
Ještě než bude chlapec umět
zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou
králů máš hrůzu... |
... a ona počala a
porodila syna...
Neboť dříve než bude chlapec umět
volat »otče« a »matko«, bude odneseno bohatství Damašku a kořist
ze Samaří před krále asyrského." ..., ó
Immanueli!" ... Dohodněte se, dohoda bude zmařena, mluvte
si, ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh -
Immanuel! |
A v pozdějších verších autor Izajáše potvrzuje narození krále - Božského bohatýra, Otce věčnosti, Vládce
pokoje:
BKR[4] Izajáš 9:6-7
| |
Nebo dítě narodilo se nám, syn dán
jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno
jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti,
Kníže pokoje.
K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce,
sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád
uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na
věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. |
Jaký byl smysl Izajášova proroctví o budoucím judském králi? Immanuel hebrejsky
znamená "Bůh s námi". Prorok ubezpečuje, že v době protivenství judského
království (7. stol. př. n. l.) je Bůh na jejich straně. Nepřátelé
Judského království přestanou se svými útoky ještě dříve, než syn mladé
ženy dospěje. Nový král pak zajietí mír a řád judskému království.
Autor novozákonních veršů Zjevení 22 vyčetl z proroctví Izajáše (Iza
11:1-2) to, že spasitel vzejde z královského rodu Davidova. Potvrzení o
splnění tohoto proroctví včetně stejné metafory o kořenu - rodu krále
Davida, vložil do úst Ježíše. Netušil však, že proroctví hovoří o zcela
jiném spasiteli - synovi judského krále a jeho mladé ženy.
Izajášovo proroctví se snažil využít také autor Matoušova evangelia. Jak
si ukážeme, opět udělal chybu, která možná hluboce ovlivnila celou
křesťanskou věrouku.
CEP
Matouš 1:21-23
| |
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš;
neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy
proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. |
Autor evangelia nás informuje o tom, že příchodem Ježíše se vyplnilo
starozákonní proroctví o panně, která počne syna - Mesiáše.[10]
Tomu pak dají
jméno Immanuel.
Podobné proroctví existuje v Hebrejské Bibli jen jedno jediné:
NRS
Isaiah 7:14
| |
Therefore the Lord himself will give
you a sign. Look, the young woman is with child
and shall bear a
son, and shall name him Immanuel. |
| |
Proto vám dá sám Pán znamení. Hle,
tato mladá
žena je těhotná a porodí syna a dá mu jméno Immanuel. |
V Hebrejské Bibli, v knize Izajáš, se však nepíše o panně ale o
mladé ženě. A samozřejmě už vůbec ne o příchodu Mesiáše v daleké
budoucnosti. Izajášův narozený syn přišel na svět v prorokově době (proto-Izajáš
cca 700 př. n. l.), pravděpodobně v postavě Chizkijáše (Hezekiah, judský král cca.
715-690 př. n. l.).
Přesto se mnozí editoři snaží ve svých překladech Bible dát přednost
tradiční křesťanské víře před přesností překladu. Víře v to, že
Izajáš předpovídá narození spasitele Ježíše z panny.[11] Matouš se odvolává na proroctví o panně která počne a porodí syna. V
Hebrejské Bibli se však nepíše o panně ale o mladé ženě.
Evangelista možná záměrně zkreslil původní smysl Izajášova textu. Je
také možné, že se mýlil v překladu Izajáše a zaměnil významy slov. Je
však také možné, že chyba v překladu vznikla už dříve.
Nejstarším překladem Hebrejské Bible je Septuaginta. Jde o řecký
překlad vznikající po r. 300 př. n. l. V ní je původní hebrejské označení
mladé ženy (ALMAH) chybně přeloženo jako parthénos - panna. Je
možné, že Matouš vycházel jen z řecké Septuaginty a na základě starého
omylu stvořil zázračný příběh o narození Ježíše z panny.
Důvodů, proč Matouš vložil Izajášovi do úst slovo "panna", může být
více. Víra ve spasitele narozeného panně byla velice rozšířená. V řadě "pohanských" náboženství vystupují
bohové-spasitelé takto zrození. Krišna se narodil
panně Devaki. Spasitel Dionýsos se narodil Semele. Buddha, egyptský
Horus a Osiris byli zrozeni z panny. Syna porodila i germánská bohyně
Herta, panna oplodněná svatým Duchem. Balder, léčitel a spasitel
lidstva, se narodil skandinávské Frize oplodněné bohem Odinem.
Mitra, Spasitel, Syn Boha a Osvoboditel se narodil panenské matce 25.
prosince v jeskyni. Putoval po světě jako učitel s dvanácti žáky. Byl
pohřben v hrobce, ze které vstal z mrtvých. Jeho následovníci světili
sobotu hostinou, chlebem a vodou či vínem, které symbolizovaly tělo a
krev posvátného býka.[6]
Pisatel evangelia tedy mohl úmyslně zkreslit Izajášovo proroctví.
Možná však jen nerozuměl přesně Izajášově textu nebo se nechal zmýlit
chybným překladem. Je také možné, že si nepamatoval Písmo dostatečně
přesně, jak o tom svědčí i další jeho omyly, kterým se budeme věnovat
někdy příště.
V novozákonních textech (kromě vlastní zmínky Matouše) se nedočteme o tom, že by někdo dal
Ježíši jméno Immanuel. Evangelista snad chybně předpokládal, že jméno
Ježíš (Joshua - Yahweh je spása) je helenizovanou formou jména
Immanuel (Bůh s námi).[3]
A evangelista přehlédl i Izajášovu zmínku o tom, že syn mladé ženy se
bude muset naučit rozeznávat dobro a zlo, což vzbuzuje pochybnosti o
mesiášově božství.
Mýlil se opravdu evangelista v tolika směrech? Evangelista
pouze nepatrně změnil Izajášův text "...mladá
žena je těhotná..." na "... panna počne... ".
Tato drobná změna však měla velký dopad na celé křesťanské učení o
životě Ježíše Krista. Jednalo se o několik náhodných omylů, nebo záměr
autora evangelia?
Možná chtěl svým
veršem pouze ukázat na jistou podobnost mezi zrozením spasitele za časů Izajáše a narozením spasitele Ježíše? Jisté je jedno. Izajášovo proroctví
o zrození spasitele není proroctvím o příchodu Ježíše.
NKB[8]
Matouš 2:1-6
| |
Když
se pak Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle,
do Jeruzaléma přišli mágové od východu a říkali: "Kde je ten
narozený židovský král? Viděli jsme totiž na východě jeho hvězdu
a přišli jsme, abychom se mu poklonili."
To když uslyšel král
Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. Svolal tedy
všechny velekněze a učitele lidu a tázal se jich, kde se má
Kristus narodit. Oni mu řekli: "V judském Betlémě. Neboť tak
je napsáno skrze proroka: 'Ale ty, Betléme v zemi judské,
nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde
Panovník, který bude pást můj lid, Izrael.' " |
Evangelisté Matouš a Jan (Jan 7:42) píší o tom, že se měl Mesiáš
podle proroctví narodit v Betlémě. A spolu s evangelistou Lukášem
také potvrzují, že se Ježíš v Betlémě skutečně narodil.
Matouš prostřednictvím příběhu s králem Herodem a jeho veleknězi
ukazuje zcela jednoznačně na proroctví starozákonního proroka Micheáše:
BKR Micheáš
5:2 (5:1)
| |
A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi
nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má
býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna,
ode dnů věčných. |
Vše tedy zdánlivě souhlasí. Micheáš předpovídá, že ten, který se
stane panovníkem v Izraeli, vyjde z
Betléma. Evangelisté pak potvrzují, že se Ježíš v Betlémě skutečně
narodil. Matouš ve své příběhu vkládá přímo do úst Herodových veleknězů
jen mírně změněné znění Micheášova proroctví.
Jenže Micheáš psal pravděpodobně o něčem zcela jiném. Většina
překladatelů se dnes kloní k závěru, že Betlém Efrata
není město ale osoba (viz náš rozbor Michejáš 5:2 ). Z překladu BKR to není zcela zřejmé. CEP však již
jasně ukazuje, že Betlémem efratským je míněn člověk či judský rod, ze
kterého má vzejít vládce.
Překlady upřednostňují význam judské rody před tisíci Judskými,
což jednoznačně ukazuje na osobu - Betléma efratského:
CEP Micheáš
5:1
| |
A ty, Betléme
efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi
judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v
Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. |
Ve stejném smyslu překládají i biblická vydání ESV, NRS, NAB, TNK či
RSV. Betlém je jméno osoby či rodu, jehož předkem byl Efrata, jak ukazuje
i následující verš:
BKR 1. kniha letopisů 2:1-51
| |
Tito jsou synové Izraelovi: Ruben,
Simeon, Léví, Juda, ...
... Ti byli synové Kálefovi, syna Hur prvorozeného Efraty: Sobal
otec Kariatjeharimských, Salma otec
Betlémských, Charef otec čeledi Betgaderských. |
Zmínku o osobě zvané Betlém efratský (Efrata, otec Betlémských)
nalezneme ve verších 1.Letopisů 4:4.
Názor, že Micheáš psal o Betlémě jako městu mezi tisíci jinými
judskými městy, je zpochybnitelný i z historických důvodů. Není možné, aby
okolo roku 800 př. n. l. bylo v Judeji tisíce měst. Dnes je zde zhruba 50
až 100 měst a vesnic.[5]
Michejáš v dalším textu zcela jednoznačně píše o narození
izraelského vládce, který ochrání svou zemi před útokem Asyřanů:
CEP Michejáš 5:1-5
| |
A ty, Betléme efratský,
ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten,
jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů
věčných.
I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička
porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele.
I
postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu
Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost
bude nyní sahat až do dálav země.
A on sám bude pokoj. Až
vtrhne Ašúr do naší země, až bude šlapat po našich palácích,
postavíme proti němu sedm pastýřů, osm vojevůdců lidu. Ti
budou spravovat asyrskou zemi mečem v přístupech do země
Nimrodovy. On nás vysvobodí před Ašúrem, až vtrhne do naší země,
až bude šlapat po našem pomezí. |
Čteme o
izraelském vůdci, který se postaví Asyřanům. Asýrie však zanikla několik století před narozením Ježíše,
zmiňovaným vůdcem tedy rozhodně nemohl být on.
Evangelisté nesprávně vyčetli z Micheášova proroctví, že spasitel
vzejde z města Betléma. A aby ukázali, že Ježíš splňuje všechna
proroctví, vložili zmínku o jeho narození v Betlémě do svých textů.
Jedná se však skutečně pouze o omyl?
Matouš celkem přesně cituje Micheášovo
proroctví. Drobnou záměnou však mění status Betléma. Místo "ačkoli
jsi nejmenší mezi..." píše "nikoli nejsi nejmenší
mezi...". Vsunutím slůvka "knížaty" pak
mění i smysl pojmu Betlém. Drobnou úpravou tedy převrací
smysl textu, zřejmě cíleně.
Zkusme pátrat, zda se autor Matoušova evangelia dopouštěl jen omylů, nebo
zda záměrně neklamal čtenáře dezinterpretací starozákonních proroctví.
Pokračování - Spasitel z
Nazareta
|
|
