Náboženství v Kanaánu

Dětské oběti v Kanaánu

V Hebrejské Bibli se nám zřejmě dochovaly doklady o přinášení lidských obětí kanaánským bohům včetně Yahweho. Připomeňme si jeden z příkazů zákona, který Yahweh uložil jím vyvolenému národu Izraelitů:

Biblický Yahweh přikazuje postupovat v případě skotu a bravu stejným způsobem, jak tomu má být v případě prvorozených synů. Ti patří Yahwemu. Měli být tedy prvorození synové stejně jako dobytek odebrány sedmého dne matce a dány jemu? Podle knihy Exodus byla povinnost obětovat prvorozeného syna jedním z důležitých zákonů, které museli Izraelité bezpodmínečně dodržovat.
Jinde v Bibli však čteme, že prvorozený má být vyplacen (Ex 13, Nu 18, Le 27) nebo pověřen celoživotní službou v chrámu. Byla oběť prvorozeného prastarým náboženským obyčejem, teprve později zmírněným možností vyplatit synův život? Bylo obětování prvorozeného kdysi běžnou součástí náboženského života Izraelitů?  V mnoha jiných  biblických textech čteme kritiku lidských obětí. Přesto bylo obětování svého dítěte bohu považováno za doklad pevné víry, a to dokonce i v novozákonních křesťanských textech (Žd11:32). Více viz Lidské oběti.

Provádění ohněm v Bibli

Obětní spalování dětí bylo nazýváno "provázení ohněm". V knize proroka Ezekiela čteme o tom, že vše prvorozené, co "otvírá lůno", nařídil Yahweh obětovat v ohni. Mělo se to dít během putování Izraelitů do zaslíbené země, tedy na přelomu doby bronzové a železné (cca. 13 000 až 11 000 př.n.l.).

Tento obyčej však autor knihy již považuje za "nedobré nařízení". V 6.stol.př.n.l., kdy byla kniha Ezekiel zřejmě napsána, již bylo upalování dětí kritizováno.

V Jeruzalémě  se spalovali lidští prvorození, jako ti, kteří náleží bohu.^[2]str.76 Jeremjáš, biblický prorok (6. stol. př.n.l.) kritizoval Judejce:

Jestliže u rituálu procházení ohněm lze uvažovat o rituálu, kdy byla oběť jen ožehnuta ale ne spálena, zde jsou již jednoznačně popisovány hrůzné obřady upalování dětí. Nejedná se ani o falešné pošpinění náboženských praktik. Každý obyvatel Jeruzaléma se mohl na vlastní oči přesvědčit, zda Jeremiáš neklame. Stačila krátká cesta údolím Ben-Hinnom na místa, kde docházelo k náboženským rituálům. Přímo z Bible se tedy dozvídáme o existenci konkrétního místa blízko Jeruzaléma, kde Izraelité rituálně upalovali své děti. 

Kritiku dětských obětí kenanejským božstvům nalezneme i ve starších textech Žalmů:

Připomeňme jen, že Yahweh byl původně jedním z kenanejských bohů. Teprve během babylonského exilu (6. stol. př.n.l.) začala víra v něj získávat rysy monoteismu.

Dříve se kultury starého Izraele a Kanaánu považovaly za oddělené a odlišné v souladu s biblickými příběhy. Dnes však většina odborníků považuje společenství Izraelitů za podskupinu kanaánské kultury.^[3]  Izraelité vzešli z původních národů žijících v kananejské zemi. Kulturu starých Izraelitů  v období pozdní doby bronzové a doby železné I (1550 - 1000 př.n.l.) není možné oddělit od kultury Kanaánu. Dnes spíše používáme pojmu západo-semitská (West Semitic) kultura. Paralely náboženské terminologie textů patřících do kultur Izraelitů, Ugaritu či Fénické jsou velice těsné^[4]  (více viz. Obsazení Kanaánu). Stejně tak byly podobné byly i náboženské praktiky a rituály těchto západo-semitských kultur.

Hebrejská Bible má tedy pravdu v tom, že obyvatelé Kenaánu přinášeli svým bohům dětské oběti. Izraelité však byli nedílnou součástí kanaánského společenství a lidské oběti se tedy zřejmě přinášely i samotnému Yahwemu.
Tóra, jádro Hebrejské Bible, začala být kompletována ze starších zdrojů zřejmě od 6. stol. př.n.l. V té době již bylo upalování dětí kritizováno a odmítání tohoto stále užívaného náboženského rituálu se odrazilo i v biblických textech. Přesto v nich nalézáme ozvěnu pradávných zvyků, kdy se praktikovalo přinášení lidských obětí Yahwemu. A právě s tímto bohem byla spojena tradice obětování všeho prvorozeného.

Archeologické nálezy

V západo-semitské kultuře bylo zvykem přinášet bohům i lidské oběti. A nejvyšším darem bohu byla smrt prvorozeného syna. Svědčí o tom archeologické nálezy tisíců jednotlivých i několika hromadných pohřebišť dokazujících výše popisované obětní rituály. Archeologické nálezy pohřebišť obětovaných dětí byly nalezeny na Sicílii, Sardínii, v Kartágu i severní Africe. Rovněž egyptské kresby ukazují takový rituál vykonávaný v Sýrii a Palestině.[9]

Obr. Egyptský reliéf z období vlády Ramesse II (1290-1224 př.n.l.). Egypťané útočí na kanaánský Aškalón (Ashkelon). Lidé na hradbách se dovolávají pomoci z nebes. Z věží jsou shazovány děti, zřejmě jako oběti bohům za záchranu města před Egypťany.

Friedman^[5]  podle článku Human Sacrifice or not?^[6]  uvádí, že v blízkosti města Gezer byly nalezeny hliněné džbány obsahující zuhelnatělé dětské kosti. Nález pochází z kanaánského období 2. tisíciletí př.n.l.

Kartágo Lidské oběti Féničanů (Foiničanů) jsou popisovány starověkými historiky (Kleitarchos, Diodorus, Plutarchos) i novověkými autory (Tertulián). V těchto dílech čteme například o Kartágiňanech upalujících své děti jako úlitbu bohům. Připomeňme, že Féničané (Phoenicians) patří ke kultuře označované biblickým pojmem Kanaánci. V Kartágu  byla skutečně nalezena stéla s modlitbami bohům. Pod ní byly pohřbeny urny se spálenými dětskými a někdy i zvířecími ostatky.  Jedná se zřejmě o podobné místo, jaké je popisováno i v Bibli (Ps 106:36-40), obdoba Tófetu (Tophet)  u Jeruzaléma.

Obr. Stély v kartaginském Tofetu.

Obr. Kněz nesoucí dítě k oběti. Stéla z Kartága, 4. stol. př.n.l.

Ne všichni odborníci jsou přesvědčeni o tom, že v kartáginském Tófetu byli skutečně upalovány děti.[7] Dochované nápisy jsou jen strohé, žádný přímo nepopisuje takové rituály, pouze neupřesněné sliby bohům Tanit a Baalovi. Například na stéle z období Tanit II (6. až 3. stol. př.n.l.) se píše "Naší paní, Tanit... a našemu pánovi, Baal Hammonovi, to co bylo slíbeno." Nicméně tyto stély stojí na místech, kde byly uloženy nádoby s pozůstatky uhořelých  těl lidí či zvířat.[8] V Kartágu však byla nalezena i stéla věnovaná bohyni Tanit, zobrazující kněze držícího dítě podobně, jako se držela jehňata při obětování.[9]

V Kartágu byly dětské oběti přinášeny bohu Baal Hammon a bohyni Tanit. Baal Hammon byl v jiných kulturách znám jako Kronos či Saturnus. Podle fénických a aramejských zdrojů lze boha Baal Hammona ztotožnit s kanaánským bohem El. Semitský bůh El je spojován s obětováním dětí, a podle některých příběhů dokonce sám obětoval svého syna. Biblický bůh Yahweh nese mnoho charakteristik společných s Elem. Lidé například věřili, že Yahweh si, podobně jako El, činí nárok na děti, považované za boží dar. Yahwemu patřilo podle Hebrejské Bible vše prvorozené. Věřící však mohli oběť prvorozeného nahradit zástupnou obětí nebo syna pověřit službou bohu.^[11] 

Tell Umm el-Marra

V severní Sýrii , na umělém pahorku Umm el-Marra, byly odkryty pozůstatky regionálního centra doby bronzové. Zřejmě právě zde stálo známé město Tuba.

Na pahorku bylo nalezeno také pohřebiště s pozůstatky dětských obětí.  Pohřbívalo se zde od pol. 3. tis. př.n.l. Odkryta byla řada obětních pozůstatků dospělých lidí, dětí i zvířat. Podle některých odborníků zde docházelo při úmrtích významných členů komunity také k obětování zvířat, dalších lidí a dokonce dětí. Např. ve hrobech dvou zámožných žen, snad z vládnoucí kasty, byly pohřbeny i děti a blízko také dva mužové, snad strážci a služebníci.[14]

Obr. Dvě pohřbené ženy s dětmi (asi 2300 př.n.l.)[14]

V době bronzové docházelo k podobnému obětování dospělých a dětí na mnoha místech. Pokud zemřel vážený člověk, bylo spolu s ním pohřbeno i několik služebníků jako doprovod v posmrtném bytí. Nálezy pocházejí např. z města Ur v jižní Mezopotámii či Tell Banat v Sýrii, blízko Eufratu.  K lidským obětem spojených s pohřby významných osob docházelo také v Egyptě (I. dynastie) či Číně (perioda Shang).^[14]

Náhrada lidské oběti

Podle knihy Genesis se Abrahám chystal obětovat svého syna. Nakonec však na hranici upálil berana, jako náhradu za svého syna.

Zajímavé jsou nálezy nádob, ve kterých jsou uloženy zvířecí ostatky stejným způsobem, jako lidské. Ve městě Cirta (Konstantin v dnešním Alžírsku) se dochovala stéla z období neo-punského ( 2. až 3. stol. n.l.). Latinský nápis zní: "Vita pro vita, sanguis pro sanguine, agnum pro vikario" - "Život za život, krev za krev, jehně jako náhrada".^[8] Akt substituce tedy byl znám a využíván ještě v prvních stoletích n.l.

Důvod dětských obětí

Proč byly obětovány děti? Byly tím nejcennějším, co věřící měli. Upálením svého dítěte tak mohli prokázat bohu tu největší oběť. V Bibli je dětská oběť považována za největší důkaz pevné víry.

Ugaritské texty zmiňují jeden z dalších důvodů dětských obětí. Lidé věřili, že obětováním krve dojde k omlazení a posílení boha. ten, kdo oběť poskytl, byl spojen s bohem pevným poutem. Zvyklost nabízet bohům vše, co je mladé (lidské, zvířecí nebo rostlinné), je typická pro starověký Střední východ.^[9]  
V Hebrejské Bibli se nám dochovaly záznamy o tom, že právě biblický bůh Yahweh byl spojován s potřebou obětí všeho prvorozeného.

Molech

Lidské oběti konané v syro-palestině jsou často připisovány bohu Molechovi (Molekovi). Pojem Molech mohl znamenat skutečně konkrétního boha kanaánského panteonu, ale také vyjadřovat obecně určitý typ oběti (molek, molk - mlk). V punských záznamech pojem mlk zřejmě označoval obecně druh oběti. V Hebrejské Bibli může pojem M-L-K  znamenat rovněž jen obecný druh oběti i konkrétního boha. Syro-palestinský bůh byl znám jako Malik, později Milku či Molek. Byl uctíván v Mari, Ugaritu, Eble i Izraeli.^[9]

Bůh Molech - Lev 18:21, 20:2-5; Jer 32:35; 2.Kr 23:10
Druh oběti - Iz 30:33; Jer 7:31, 19:5 apod.^[10]

Bůh Muluk či Malik byl uctíván již v 18. stol. př.n.l. ve městě Mari (střední Eufrat). Snad byl považován za patrona slibů a smluv, jejichž posvátnost byla zajišťována obětováním syna.

Molech bývá ztotožňován s kanaánským bohem Baalem, bohem smrti a podsvětí Motem, amonským Milkomem, kartaginským Kronosem i izraelským Yahwem (v souvislosti s obětí provorozených).^[10]
M-L-K, Molek, byl zřejmě i konkrétním kanaánským bohem. Ukazují na to dva ugaritské texty, hadí zaříkávání, ve kterých se v řadě jmen bohů vyskytuje i pojem mlk ttrth a mlk b^cttrt.
V textech z Ebly, Ugaritu a Mari se objevuje i bůh podsvětí Maliku. Stejně tak Molech byl ve Syro-palestině spojen s kultem mrtvých. V Mezopotámii byl ztotožněn s bohem Nergalem. Rovněž v Bibli nalezneme vazbu mezi Molechem a podsvětím:^[9]

Nápisy nalezené ve fénickém Kartágu však ukazují, že překlad biblických veršů Jer 32:35; 2.Kr 23:10 je zřejmě chybný. Izraelité neprováděli své syny a dcery (ohněm) Molekovi ale upalovali své děti jako m-l-k oběť.^[13]  Zápalnou oběť nepřinášeli Molekovi ale Baalovi, stejně jako Féničané v Kartágu.

... pokračování příště ...

Vytvořeno: 04.07.2007