Autenticita biblických textů I

Rozdíly v překladech

Bible je nejpřekládanější knihou. Existují stovky jejích edicí.
 Je důležité, jaký překlad čteme?
Máme možnost seznámit se s původním, autentickým zněním Bible?
 A má vůbec smysl s ním pracovat?
Nepostačí běžný překlad Bible dostupný téměř v každém hotelovém pokoji?
 Jak přesné jsou všeobecně rozšířené překlady a liší se vzájemně?

Pro ty, kteří si kladou podobné otázky, začneme porovnáním různých překladů stejných veršů Hebrejské Bible (Starého zákona) i Nového zákona.

Rozdíly v překladech

Starý zákon - Exodus 22,27 (PDF, 94kB)
Příklad vzájemně se lišících překladů ovlivněných subjektivitou překladatelů. Jak je patrné, dochází k rozdílům v překladu elementárního hebrejského slova "elóhím". V jednom překladu je na jeho místě použito slovo "bůh", v jiném "soudcové", "bohové", či "andělé".
Příčinou výše uvedených rozdílů je přirozená snaha překladatelů přizpůsobit výsledek svému chápání Bible. Předpokládají, že překládané slovo "elóhím" může mít více významů (soudcové, andělé...). Opomíjejí jeho význam základní (tj. bohové, božstvo) a volí překlad, který lépe odpovídá určité věrouce. Tato překladatelská subjektivita pak může měnit celý smysl textu. Z přesného překladu textu se stává jeho výklad.

Pokud se snažíme nepředpojatě porozumět smyslu biblických veršů, nezbývá, než pracovat s co nejpůvodnějšími texty (referenčním textem) nebo alespoň porovnávat různé překlady.

Starý zákon - Genesis 11,2 (PDF, 144kB)
Zde jsou rozdíly v překladu vyvolány spíše úrovní jazykových znalostí hebrejštiny. Verše pojednávají o lidech, kteří se rozhodli vybudovat "Babylónskou věž". V některých překladech (např. CEP^[2] ) se píše, že tito lidé putovali směrem na východ do míst, kde začali stavět. Odtud je pak např. ve "Výkladu ke Starému zákonu" ^[3] vyvozováno, že se vydali na cestu proto, že:

V jiných překladech je naopak uvedeno, že lidé "přišli od východu" a v tomto světle se jeví výše uvedený výklad k SZ jako mylná spekulace. Podobných rozdílů lze uvést celou řadu.

Pro zajímavost uvádíme i příklad z Nového zákona:

Nový zákon - 1. list Janův 5:7-8 (PDF, 54kB)
Tyto verše zde vybíráme i proto, že se na ně mnohdy odvolávají křesťanští zastánci dogmatu o boží trojjedinosti.
Jak si lze spočítat, v BKR^[1] čítají verše 5:7 a 5:8 dohromady 36 slov, v překladu CEP jen 14. Proč v CEP chybí více než polovina slov podporujících dogma o boží trojjedinosti?
Důvod rozdílů mezi překlady zde známe. Překladatelé vycházeli z různých předloh -rukopisů či manuskriptů.
Který překlad tedy více odpovídá původnímu záměru autora Janova 1. listu? Bez možnosti přístupu k co nejpůvodnějším zdrojům překladů odpověď nalezneme stěží. Vzniká však další otázka - která z předloh je autentičtější, který rukopis je ten pravý?

Mnohdy i drobná chyba či nepřesnost v překladu může mít rozsáhlý dopad na pochopení celého textu. Jeden příklad na závěr za mnohé:

Křesťané tvrdí: "Ježíš kázal, že jen a pouze přes něj vede cesta ke spáse." a odvolávají se na Janovo evangelium, verš 14:6:

Judaisté však mohou oponovat: "Ježíš kázal v aramejštině, v níž jeho do řečtiny přeložené "jen přes Mne" znamenalo "jen přes Já-Jsem", což je jedno z mnoha známých jmen Božích."

Překlady a autenticita textů

Existuje celá řada dalších "Biblí", které jsou spíše převyprávěním a u nichž nemá vůbec smysl hovořit o přesnosti jejich obsahu.  Ty se pro naše potřeby nehodí vůbec, jsou určeny jiným čtenářům.
Jde o to, proč Bibli čteme. Pokud sledujeme pouze cíle náboženské a chceme věřit teologům a kazatelům více než autorům původním biblických textů, pak asi stačí číst třeba jen CEP či BKR. Pokud nás ale zajímá maximální autenticita sdělení, získejme si přístup k referenčním textům s příslušnými slovníky. Studovat pouhé překlady, ať sebelepší, mnohdy nestačí. Zvláště pak, pokud potřebujeme odlišit a oddělit pátrání po původním záměru autorů a jejich textů od pozdějšího náboženského využití biblických látek.
Z článku věnovaného problematice překladů vyplývá, že každý překlad je již z principu méně či více nedokonalý. Nelze dodržet současně formální shodu (slovo za slovo), významovou shodu, srozumitelnost, čtivost, gramatické či stylistické požadavky atd. Překlady jsou zatíženy subjektivitou překladatelů - ti často patří k některé z náboženských skupin a do překladu promítají svou věrouku. Přitom by překladatel měl odhlédnout od vlastních hodnotových a dogmatických postojů, pokud chce uchovat původní význam textu.
Mnohdy pak nezbývá, než porovnávat mezi sebou více překladů, při studiu textů si zajistit přístup k "formálním" překladům (slovo za slovo) a u klíčových pasáží kontrolovat překlad s jeho předlohou. Teprve tehdy máme šanci zjistit, co nám chtěli autoři původních textů sdělit.

Předlohou nejkvalitnějších překladů bývají samozřejmě co nejautentičtější biblické texty.
O tom, jaké jsou to ty "nejautentičtější texty", kde je hledat a jak s nimi pracovat, si vám dovolíme napsat pár slov v dalších článcích věnovaných tomuto tématu.

Důvodů, proč číst přesně přesný text, tedy ten nejautentičtější, je celá řada.V neposlední řadě to může být vhodné i v rámci duchovní konfrontace s náboženským fundamentalismem. pak je zvláš´t důležité argumentovat s hlubší znalostí přesného textu.

Pokračování - Autentický text Bible?

Vydáno: 28. 9. 2002