Mýty a skutečnostZrcadlový sloup v srdci PrahyLegendy vyprávějí o místech v Praze, kde od nepaměti proudila z hlubin země posvátná energie. I proto se zde, v zákrutu řeky Vltavy, kdysi usadili lidé a mnohem později Karel IV. rozhodl postavit svaté město, druhý Jeruzalém. Dlouho zde člověk mohl nacházet mír, sílu, moudrost a osvícení. Tomu je konec. Nejsilnější zdroj posvátné energie se nacházel na vrchu Žiži. Dnes na jeho místě stojí kamenný menhir vystřelující energii nahoru, pryč z dosahu lidí. Další významné zřídlo energie působilo na Starém Městě, v místě, kudy se dnes vchází do Městské knihovny. Také toto místo bylo zaslepeno. Černé dílo se zdařilo. Lidé, sloužící zlu, zaslepili obě pražská zřídla posvátné energie. Dnes se z Prahy stává město zmaru, které svou negativní energií odpuzuje ty, kteří si uchovali dar vnímání.
HistorieKdysi dávnoKdysi dávno vyvěralo v zákrutu řeky Vltavy několik
zdrojů posvátné energie. Na levém břehu řeky se vypínal táhlý kopec, kde
je dnes rozložen Pražský hrad. Právě zde bylo místo uctívané
lidmi odpradávna. Skála tam vycházela nad okolní povrch a skrze ni z
hlubin země proudila posvátná energie Matky země. Jen vybraní jedinci,
určení k duchovní a světské správě společnosti, mohli zde trávit omezený
čas, by rozmlouvali s nadsvětím a čerpali energii a vladařskou moudrost. Lidé se neodvažovali cokoliv zde stavět a
místo znesvěcovat. Jedním z pozdějších jmen tohoto posvátného místa bylo
Žiži.[1]
Území dnešní Prahy bylo osídleno již od pravěku. Později území kolem řeky získali za svou vlast Slované. Jejich žreci brzy nalezli místa zřídel posvátné energie. Na hradním hřbetu vyrostlo slovanské hradiště a souvislé osídlení sestoupilo rychle do centrální části Pražské kotliny. Nejdříve obsadilo levobřežní část kotliny, dnešní Malou Stranu a pak pokračovalo na druhý břeh. Staré MěstoNa pravém břehu Vltavy, v podhradí, bylo další významné místo duchovní síly. To zůstávalo přístupné široké skupině lidí, vlastně všem, kteří zde měli možnost alespoň krátkou dobu pobýt. Energie probouzela a posilovala v lidech touhu po vědění a mnohé další kladné vlastnosti, zkrátka lidskost. Ani zde se na místě výronu energie nestavěla po tisíce let žádná lidská obydlí. Samotné místo muselo být chráněno, aby se síla ze země mohla bez překážek šířit okolím. Naopak všude kolem lidé stavěli usilovně svá obydlí a zejména svatyně a shromaždiště. Zřídlo vyvěralo na severovýchodním cípu skalnatého podloží a pevný skalní podklad na břehu řeky byl ideálním místem i pro lidské stavby všeho druhu.
Po nástupu křesťanství zde, na pravém břehu Vltavy, začaly růst první sakrální stavby. Doklady křesťanské architektury na pražském území pocházejí již z 9. století. V 10. století se Praha stala centrem přemyslovského
státu. Na území dnešního Starého Města vznikalo bohaté duchovní i světské centrum s kamennými
stavbami. Faktorem rychlého růstu prosperity
a duchovní síly města byla i zřídla posvátné síly, nacházející se dnes
na nádvoří Pražského hradu a na Mariánském náměstí ve Starém Městě. V období 12. a 13. století se podhradí dále rozšiřovalo již nikoliv
ve směru k Vyšehradu, ale stranou severovýchodní (románská éra). Hlavní pražské tržiště
se posunulo severovýchodně do oblasti dnešního Ungeltu a výstavba se
začala postupně zahušťovat v oblasti terasových úrovní VIIa,b,c (viz
obr. výše). Na pravobřežní části pražského podhradí se zrodilo město
vrcholně středověkého typu - Větší Město pražské (dnes Staré Město). Narůstající hustota osídlení v éře románské
vyvolala potřebu využít i zbývající volné plochy v nejnižší
terasové úrovni VIIc.[2]
Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší Město pražské (latinsky Maior, to znamená také Větší) získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 pražskému podhradí městská práva. Tak vzniklo i Menší Město pražské – Malá Strana. Dvě duchovní zřídla na protilehlých březích VltavyVětší Město pražské (Staré Město) se rozkládalo na pravém břehu Vltavy, knížecí Hrad
s Menším Městem pražským (Malou stranou) na
levém. Vladařské zřídlo posvátné energie vyvěralo na skalnatém výběžku kopce levého břehu
Vltavy, druhé "lidové" posvátné zřídlo na břehu pravém, na hraně skalnatého
podloží. U obou energetických zřídel vyvěraly i vodní prameny.
Roku 1348 založil císař Karel IV. Nové Město pražské jako nové
centrum Svaté říše římské. Z Prahy tak vybudoval středověké
velkoměsto, které ozdobil honosnými sakrálními i světskými stavbami.
První zástavba?Vladařské zřídlo na levém břehu Vltavy nebylo nikdy až do 20. století zastavěno. Pro pravobřežní vývěr podzemní síly Na Starém Městě to zřejmě neplatilo. Např. na mapě z roku 1660 je v místě zřídla či v jeho těsné blízkosti zobrazena jednopatrová zástavba. Je ale možné, že energetické centrum se stále nacházelo na nezastavěném místě - na malém náměstíčku mezi domy či přímo před jejich linií na okraji ulice a náměstí s kostelem Panny Marie na louži:
Jasné je, že v 1. polovině 19. století bylo již zřídlo zastavěno. Jak vypadala zástavba Starého Města v 19. století, je dobře patrné z císařských a katastrálních map (1824 - 1843):
Místo pravobřežního zřídla posvátné energie bylo tedy v 19. století z větší části zastavěno řadou nízkých obytných domů. Zřídlo leželo pod parcelami 109 až 112, na hranici s Platnéřskou ulicí, blízko vchodu do Klementina. Energie zřídla se však dále mohla šířit okolím. Nedaleko zřídla byl uchován i vodní zdroj - kašna. Zaslepení zřídlaProč doposud taková starost o to, zda místo vývěru zemní energie
nebylo zastavěno? Jakékoliv lidské dílo, a zejména hmotná stavba, může
výron energie zřídla částečně či zcela znehodnotit či alespoň utlumit.
Proto naši prapředkové taková místa chránili a tajili. Dnes jsou tyto znalosti
zapomenuty a sama existence zřídel posvátné energie odmítána. Tak, jako
existence posvátna a tedy i existence boží. KnihovnaZa Rakouska-Uherska stál na Starém Městě, vzdálen zhruba 70m od středu zřídla, dům čp. 98. Do něj byla r. 1903 přestěhována Veřejná obecní knihovna s čítárnou z Mikulandské ulice. Jednalo se o provizorní řešení do doby, než zde bude možné postavit pro knihovnu samostatnou budovu. 16. září 1903 byla knihovna slavnostně zpřístupněna veřejnosti, ale již za čtyři měsíce obdržela výpověď z důvodu asanace této části Starého Města.[10]
Městská knihovna v zrcadle času (1891-2016): Začaly dlouhé spory a jednání o umístění knihovny,
padlo mnoho návrhů a dokonce byly již vypracovány projekty na budovu,
ale nic z toho nebylo realizováno. Městská správa neustále měnila své
názory, vydávala neuskutečnitelná rozhodnutí a bylo zřejmé, že ji osud
knihovny příliš nezajímá. Přesto však v lednu 1909 "po předchozí,
jednání v knihovní komisi usnesla se rada městská, aby pro městskou
knihovnu a čítárnu a pro městský archiv byla vystavěna samostatná budova
a aby pro budovu tu vyhrazeno bylo staveniště mezi ulicí Žateckou a
Valentinskou". K realizaci však nedošlo a r. 1913 prodala městská správa
parcelu, určenou pro stavbu knihovny (na jejíž části se dosavadní
knihovna nacházela), rakouskému státu. Veřejná knihovna, řízená
Antonínem Sovou, tedy stále setrvávala ve staré budově blízko Mariánského
náměstí, v prostoru určeném k asanaci. Vznikla Československá republika. Podařilo se
prosadit myšlenku centralizace veřejných knihoven. V r. 1923 se usnesla
Pražská městská pojišťovna "vystavěti a městu darovati samostatnou
budovu městské knihovny, a to na nezastavěných pozemcích asanačního
bloku XXI., kde právě stojí budova č. p. 98."[10]
Stavba začala roku 1925, knihovní fondy ze staré budovy byly dočasně přemístěny a konečně 25. října 1928 byla velkolepá budova dokončena, k 10. výročí ČSR.[10] Ústřední knihovna čp. 98 na Mariánském náměstí na Starém Městě, mezi ulicemi Valentinská a Žatecká, tedy byla v letech 1925–1928 postavena. Ve své době to byla první účelová knihovnická stavba v Československu a zároveň jedna z nejmodernějších v Evropě. Byla projektována pro širokou škálu nejen knihovnických ale i koncertních, osvětových a výstavních činností. Při stavbě byly provedeny rozsáhlé podzemní práce z důvodů zajištění prostor pro skladištní zázemí.[9] Rozsáhlé stavební práce byly provedeny rovněž nad zřídlem posvátné energie Starého Města. Zrcadlový sloupNad druhým nejdůležitějším zřídlem energie v Praze tak vyrostla mohutná stavba s rozsáhlými podzemními prostory. Zda šlo od počátku o záměr či náhodu je nejasné. Rozhodně se jedná o reprezentativní budovu, na svou dobu moderní a funkční. V letech 1996–1997 proběhla rekonstrukce budovy s cílem uvést ji do stavu, v jakém vítala první čtenáře před více než stoletím.
Již umístění sloupu je z praktických důvodů zcela nevhodné.
Zahrazuje původní vstupní koridor. Lidé se před ním musí zastavit a
nějak jej obejít. Z hlediska zásad umístění věcí v životním prostoru se
jedná o porušení základního pravidla - vchodový koridor má zůstat vždy
volný. Např. starodávné učení Feng-šuej klade veliký důraz na to,
aby byla vchodová cesta vždy „čistá“ a aby zde nebylo bráněno
toku energie čchi, která je všudypřítomná a vyživuje prostor kolem nás.
Pokud vejdeme hlavními dveřmi knihovny a pohlédneme vzhůru, měli bychom oficiálně hledět na "sloup vědění". Štěrbina, vysílající z nitra sloupu umělé světlo, však spíše připomíná plamen ohně, ve kterém mají shořet všechny knihy a lidské vědění. Čtyři černé sloupy pochmurnou atmosféru ještě umocňují. Autorem Idiomu, který je nazýván „sloup vědění“, je slovenský výtvarník Matej Krén. Ve foyer budovy Ústřední knihovny na Mariánském náměstí byl sloup umístěn roku 1998. Je složen z 8000 knih. Podle propagačních materiálů Matej Krén z knih vytváří objekty či instalace, do kterých se dá vstoupit, nebo prostorové situace, které vás ovlivní. Umělec s divákem komunikuje, a instalace, které vytváří, umožní zažít vše na vlastní kůži.[13]
Časová souslednostKamenný sloupV článku Kamenný sloup v srdci Prahy popisujeme zaslepení zřídla na vrchu Žiži (dnešní nádvoří Pražského hradu). V létech 1925 až 1929 proběhly na hlavním nádvoří Pražského hradu (kde se nacházelo i zřídlo Žiži) rozsáhlé stavební práce. Několik úrovní nádvoří bylo srovnáno do jedné roviny a pokryto betonovými deskami s granodioritovou dlažbou. Byl zřejmě odseknut i skalnatý vrcholek posvátného pahorku Žiži. Železobetonová konstrukce překryla Svatováclavskou studánku a prastaré kultovní místo Žiži. Přímo v místě bývalého vrcholu pahorku a posvátného středu Žiži byl vybetonován zvonovitý základ, na který byl roku 1928 postaven kvádr a na něm vztyčen obří žulový obelisk. Jednalo se o největší lidmi opracovaný a přemístěný kámen v zemi. Zřídlo tak bylo přiškrceno a jeho síla usměrněna nahoru. Stavbu obelisku prosadil T. G. Masaryk přes silné protesty veřejnosti. Poprvé byl obelisk dobýván z mrákotínských skal již roku 1922. Teprve napotřetí se však sloup podařilo připravit a dopravit na místo. A ani třetí sloup se nepodařilo dopravit na staveniště celý. 13. května 1996 nechal Václav Havel umístit na vrchol obelisku kovovou pozlacenou špici. Zrcadlový sloupPo vzniku Československé republiky v roce 1917 se obnovil záměr centralizovat veřejné knihovny v Praze. V r. 1923 se usnesla Pražská městská pojišťovna vystavět rozsáhlou budovu městské knihovny na nezastavěných pozemcích asanačního bloku XXI. (kde se nacházelo i zřídlo Starého Města). V letech 1925–1928 zde byly provedeny rozsáhlé terénní práce, vyhloubeny základy a na nich postavena první účelová knihovnická stavba v Československu a zároveň jedna z nejmodernějších v Evropě. Při stavbě byly provedeny rozsáhlé podzemní práce z důvodů zajištění prostor pro skladištní zázemí. Budova má dvě podzemní patra.
Obr. 19 - novodobé zaměření objektu Městské knihovny v Praze.
Vstupní vestibul byl umístěn přímo nad střed zřídla. Přesné místo zřídla vymezují čtyři sloupy. Umístění čtyř nosných sloupů blízko sebe v prostoru hlavního vstupu omezuje hlavní vstup do budovy a ze stavebního (statického) hlediska nemá opodstatnění. V roce 1998 byl mezi čtyřmi sloupy ve foyer budovy umístěn Idiom - sloup z knih, na jehož spodní a vrchní části jsou upevněna zrcadla.
Porovnejme události na vrchu Žiži se zničením zřídla na Starém Městě:
V roce 1998 tedy byly, za plné podpory prezidenta Václava Havla, dokončeny oba sloupy zabraňující šíření posvátné energie z pražských zřídel. Hned následujícího roku naše republika vstoupila do Severoatlantické aliance (NATO) aby se okamžitě účastnila nelegitimní války s humanitárním bombardováním obyvatel přátelské země.
Pokračování - Blob - třetí pražská pyramida
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|