Starověké hvězdářství V. -- Měsíc (III.)
Starověké hvězdářství V. Měsíc (III.)Měsíc - Vysoký a nízký lunovrat
Změny během několika letMěsíc se pohybuje po
přibližně stejné dráze na pozadí hvězd jako Slunce ale rychleji.
Okruh souhvězdími zvěrokruhu, který Slunce vykoná během roku, stihne
Luna přibližně za jeden měsíc. Pozice slunečního kotouče nad obzorem při slunovratech se nemění. Tam, kde vychází
Slunce např. o letním slunovratu, bude sluneční kotouč vycházet i o deset
let později. U Měsíce je to jiné. Místa lunovratů se
postupně posunují v cyklu trvajícím 18,61 let. Oscilují mezi severním
vysokým lunovratem a jižním vysokým
lunovratem (north major
lunar standstill, south major lunar standstill) a po více než devíti
letech mezi severním nízkým lunovratem a jižním nízkým lunovratem
(north minor
lunar standstill, south minor lunar standstill). Je to dáno mírným odklonem dráhy Luny od dráhy Slunce. Měsíc
tedy může někdy vycházet/zapadat více severněji/jižněji než Slunce při
svých mezních (slunovratových) východech a západech. Lunovratu se někdy říká
lunární zastavení (lunar standstill).
|
Při vysokém Měsíci a severním lunovratu
(severní vysoký lunovrat) vychází
na obzoru severněji, než Slunce při letním slunovratu. Vystoupá
i výše nad obzor, než kdy může vystoupat Slunce. Při jižním lunovratu asi o 13 dní
později naopak vychází Měsíc na obzoru jižněji, než Slunce při
zimním slunovratu. Rozdíly v postavení Luny mezi severním a jižním
lunovratem jsou maximální.
|
Vysoký Měsíc.[2] Zvýrazněna je dráha Měsíce při severním a jižním lunovratu. |
|
Po 9,3 letech po vysokém Měsíci nastává
nízký Měsíc (nízký lunovrat). Luna žádných rekordních poloh na nebi nedosahuje.
Rozdíly v postavení Luny mezi severním a jižním lunovratem jsou
minimální.
|
Nízký Měsíc.[2] Zvýrazněna je dráha Měsíce při severní a jižním lunovratu. |
|
|
V měsících blízkých vysokému či nízkému lunovratu jsou změny poloh Luny při po sobě následujících lunovratech velice malé. Platilo to například pro roky 2006-2008 a stejná situace nastane v létech 2024-2025. Místa východu či západu Luny nad obzorem se mění měsíc po měsíci téměř nepozorovatelně. Stejně tak pomalu se mění lunární deklinace, tedy maximální výška Luny při lunovratu. Proto také hovoříme o lunárním zastavení.
Cyklus vysokého či nízkého Měsíce mohl být důležitý v životě starověkých kultur spojením s výměnou jedné lidské generace.[2]
Pokud pozorujeme východy Slunce nad horizontem, zjistíme posun slunečního kotouče mezi postavením při letním slunovratu a postavením při zimním slunovratu. Slunce se vrátí do své mezní polohy jednou za rok, během kterého putuje nad obzorem od severu k jihu a zpět.
Podobně se nad obzorem posunují i místa východů Měsíce. Děje se tak v rámci kratší periody - jednoho měsíce. Jeden cyklus tam a zpět proběhne během drakonického měsíce. Rozsah posunu lunárního kotouče se ale mění měsíc po měsíci. Pokud bychom sledovali Lunu několik let, zaznamenáme její nejsevernější postavení nad obzorem a pak asi za 13 dní její nejjižnější postavení. Jedná se o severní a jižní postavení Luny během jejího vysokého lunovratu. Další období vysokého lunovratu nastane za 18,61 let. V polovině této periody dojde k nízkému lunovratu, kdy jsou severní a jižní postavení Luny od sebe vzdáleny nejméně.
Na obzoru tak můžeme vyznačit dvě krajní polohy Slunce a čtyři krajní polohy Luny - dvě pro vysoký lunovrat a dvě pro nízký lunovrat:
Pro zeměpisnou šířku 55° jsou udávány následující parametry mezních lunovratů [9]:
kulminace | jižní lunovrat | severní lunovrat | ||||
max. | min. | východ | západ | východ | západ | |
nízký lunovrat | 53,5° | 16,5° | 124° (119°) | 236° (240°) | 56° (61°) | 304° (300°) |
vysoký lunovrat | 63,5° | 6,5° | 148° (139°) | 212° (221°) | 32° (42°) | 328° (318°) |
V závorce jsou uvedeny hodnoty pozorovatelné pro šířku 50° (Praha).
Termíny možného pozorování vysokého Měsíce v našich zeměpisných šířkách
lze zjistit z tabulky
Efemeridy Měsíce
2006-2025 (obr. vpravo). Tabulka přehledně ukazuje denní mezní postavení Měsíce
(kulminace, východy a západy) v období 2006 až 2025. Může nám pomoci
lépe porozumět pohybu Měsíce po obloze.
Poslední období vysokého lunovratu nastalo ve 2. polovině roku 2006. Například 18. 8. či o jeden lunovrat později 14. 9. 2006 jsme mohli v noci v rámci severního vysokého lunovratu spatřit vycházet Lunu nejseverněji za posledních několik let (42°). Další období vysokého lunovratu se vrátí až na přelomu let 2024/25 (za 18,6 let). Například 24. 9. 2024 opět spatříme vycházet Lunu nejseverněji nad obzorem. Analogicky platí výše uvedené i pro západy Měsíce, které při vysokém lunovratu dosahují svých absolutních mezních hodnot (318°). |
Tabulka č. 4 - efemeridy Měsíce 2006-2025[b] |
V období vysokých lunovratů vychází a zapadá Měsíc co nejseverněji nad obzorem při severním lunovratu. Jeho dráha po nebi je nejdelší. O necelé dva týdny později, během jižního lunovratu, Měsíc naopak vychází a zapadá co nejjižněji (139° a 221°). Dráha po nebeské klenbě je nejkratší.
Analogicky s posunem místa východu Luny se mění i její maximální
výška resp. délka dráhy na nebeské klenbě. Čím severněji Měsíc vychází, tím výše bude moci vystoupat. V rámci vysokého
slunovratu na přelomu let 2024/25 tak bude možné opět spatřit Lunu rekordně
vysoko. Např. 22. 10. 2024 a pak každý následující severní lunovrat až do 7. března
2025 bude možné sledovat
Lunu v rekordní výšce nad obzorem (68° vysoko) při jejích
vysokých lunovratech. Stejně vysoko bude stoupat až za dalších více než 18 let.
Vždy o dva týdny
později po severním lunovratu, např. 22. března brzy ráno, se ocitne Měsíc nejníže nad obzorem při svém
jižním lunovratu (10° vysoko) - viz obrázek výše.
Od konce roku 2006 probíhal přechod od vysokého lunovratu k nízkému lunovratu. Mezní hodnoty postavení Měsíce při severních lunovratech se postupně snižovaly. Při každém následujícím severním lunovratu tedy Měsíc vycházel a zapadal o něco jižněji a měl nižší kulminaci. Při každém následujícím jižním lunovratu Měsíc vycházel a zapadal o něco severněji a měl vyšší kulminaci. Místa východů Měsíce při severní a jižní lunaci se k sobě přibližovala. Zmenšoval se úhel, který obě místa svírají. To pokračovalo až k přelomu let 2015/16, kdy nastalo období nízkých lunovratů. Porovnání mezních postavení Měsíce při vysokém lunovratu koncem roku 2006 a nízkém lunovratu na přelomu 2015/2016 je znázorněno na následujícím obrázku:
předchozí vysoký lunovrat | 2. polovina 2006 |
následující vysoký lunovrat | přelom 2024-2025 |
Během vysokého severního lunovratu Měsíc vychází i zapadá nejblíže k severu, dále než Slunce při zimním slunovratu. Měsíční kotouč tedy putuje vysoko na obloze. O dva týdny později Měsíc vychází a zapadá naopak nejblíže jihu, jeho cesta oblohou je tedy nízká a krátká. V období vysokého Měsíce tak dráha Luny prochází rychle extrémy. Tyto děje na obloze neušly pozornosti našich předků.
Dokladem o pečlivém pozorování Měsíce na našem území a
znalosti jevu vysokého a nízkého lunovratu jsou
například starověké rondely (1. pol. 5. tis. př. n. l.). Rondely plnily mimo jiné i kalendářní funkci:
Počty
dřevěných kůlů ve vnitřních palisádách zřejmě symbolizovaly počty dnů či
týdnů a měsíců lunárního kalendáře podobně, jako tomu bylo později např. u
anglických objektů typu "henge" (Stonehenge aj.).
Kalendářní význam měl podle archeologa Jaromíra Kovárníka např. rondeloid ze
starší doby bronzové v Troskovicích na Znojemsku.
Podle archeologa Juraje Pavúka a astronoma Vladimíra
Karlovského existuje souvislost mezi polohou kruhových areálů a pohybem
nebeských těles. Brány jsou mnohdy orientovány k bodu, kde na obzoru zapadá
Měsíc. U několika rondelů na Moravě je zaznamenána orientace na vysoký
Měsíc. Uspořádání dle nízkého Měsíce bylo patrné u rondelů v Těšeticích-Kyjovicích,
Vedrovicích či slovenských Bučanech.[2]
Plán rondelu Bučany podle práce Bujna J.,Romsauer P.,1986 s vyznačením astronomicky významných směrů.[4] |
Neolitický rondel Bučany (cca. 3800 př. n. l.) má orientaci na devět významných astronomických směrů
(krajních poloh západů a východů Slunce a Měsíce) z dvanácti možných.[c]
Rondel umožňoval sledovat mezní východy a západy Slunce a mezní
východy a západy vysokého a nízkého Měsíce. Okamžik západu nízkého
Měsíce při letním slunovratu např. termínovat zemědělské
práce.[4] Rondel se často vytyčoval v roku vysokého či nízkého Měsíce. Stavitelé rondelů měli astronomické znalosti podobné znalostem stavitelů anglického Stonehenge, předběhli však své kolegy o více než 1000 let.[13] |
Podle astronoma Norberta Gashe se doklad o starověké znalosti vysokých a nízkých lunovratů dochoval na disku z Nebry, který měl být vytvořen roku 2375 př. n. l. Jedná se o nejstarší známé zobrazení oblohy. |
|
Disk z Nebry, střední Evropa, 2100-1700 př. n. l. Nejstarší známé zobrazení oblohy.[4] Jindy udáváno 2375 př. n. l.[5] |
Ve Stonehenge jsou kameny a pozorovací linie zaměřeny na východ Slunce při letním slunovratu, západ Slunce při zimním slunovratu, nejjižnější východ Luny a nejsevernější západ Luny. Stonehenge leží na zeměpisné šířce 51°. Úhel mezi západem Slunce při zimním slunovratu a nejjižnějším východem Luny činí 90°.[14] |
Stonehenge. [14] |
Během jednoho měsíce přejde
Luna přes celou šířku oblohy východním směrem a projde přitom všemi svými
fázemi. Posunuje se od západu k východu
za jednu noc asi o šířku dlaně na napřažené paži. Posun je mnohem rychlejší,
než u Slunce. Pokud pozorujeme Měsíc každou noc hned po západu Slunce
počínaje prvním srpkem, všimneme si postupného posunu Luny současně se
změnou jejích fází. V prvém dni vidíme úzký srpek Luny nízko nad západním
obzorem. Každou další noc se Měsíc objeví posunut o šířku dlaně směrem na
východ, přičemž dorůstá do první čtvrtě. V první čtvrti jej uvidíme
sedmý den svítit vysoko nad obzorem. Posun směrem na východ pokračuje
zároveň s dorůstáním Luny dalších sedm dnů. Po dvou týdnech vidíme večer
plný kotouč Měsíce stoupající na východě, tedy na opačné straně než zapadá
Slunce. Dalších 14 dní pak zkusíme pozorovat Měsíc brzy ráno před východem
Slunce. Fáze Měsíce se každým dnem mění od úplňku zpět k srpku spolu s
posunem východním směrem k místu východu Slunce. Nakonec zmizí Měsíc v záři
Slunce na jeden či dva dny jako novoluní, aby dokončil svůj celý cyklus.[3]
Měsíc kolem Země neobíhá po kruhové ale po eliptické dráze,
takže se zákonitě někdy k Zemi dostane blíž než obvykle (do tzv. perigea).
Anomalistický měsíc je doba, která uplyne mezi dvěma přechody Luny perigeem.
Luna se v průběhu cyklu anomalistického měsíce přibližuje a vzdaluje
Zemi. Pokud se Měsíc maximálně přiblíží Zemi, k dalšímu stejnému přiblížení
dojde zhruba za 27,55 dní. |
Porovnání úplňku v přízemí a odzemí. [15] |
Více než vzdálenost Luny od Země ovlivňuje její zdánlivou velikost na nebi to, jak vysoko nad horizontem stojí. Nízko nad horizontem se nám Měsíc zdá obrovský, neboť máme přímou možnost porovnat jeho velikost s rozměry objektů pro nás známými, jako jsou domy nebo stromy. Ve chvíli, kdy je Měsíc vysoko na obloze, takovou možnost ztrácíme, takže Měsíc vnímáme poměrně menší.
V případě, že je Měsíc v úplňku a navíc se přiblíží Zemi, jde o tzv. superměsíc (Velký úplněk, superúplněk). Měsíc v takovém případě může být až o 30 % jasnější než obvykle.
14. listopadu 2016 došlo k superúplňku, kdy byla Luna nejblíže Zemi za
posledních 68 let. K dalšímu stejnému jevu dojde až 25. listopadu 2034.
Naposledy byla Luna nejblíže Zemi při úplňku v roce 1930 a znovu se tak
stane až na Nový rok 2257. Nejbližší úplněk v 21. století nastane 6.
prosince 2052. [16]
Mnohé starověké kultury považovaly Měsíc za důležitější nebeské těleso, než Slunce. Slunce bylo dobře pozorovatelné jen při svém východu a západu. Ve dne oslňovalo svým jasem nebo bylo skryto mraky. Pohled na Lunu byl v noci úchvatný a nikdo její stříbrně svítící kotouč či tajuplný srpek nemohl přehlédnout. Měsíc mohl být, na rozdíl od Slunce, někdy pozorován během obou částí kalendářního dne, nejen v noci ale i ve dne. Ne všechny pradávné kultury spojovaly Slunce s hlavním zdrojem světla. U Měsíce to však bylo jiné. Právě jeho plný svit při úplňku umožňoval dobře vidět i v noci. Zvlášť u kočovných pouštních národů hrál Měsíc stěžejní úlohu. Po západu Slunce se vzduch ochladil a za svitu Luny mohli podnikat cesty pouští. Západem Slunce pro ně začínal aktivní život, a proto od tohoto okamžiku počítali začátek kalendářního dne.
Pozornost vzbuzoval vztah mezi Měsícem a Sluncem. Na obloze se obě nebeská tělesa k sobě nejtěsněji blíží během novoluní. Během úplňku jsou Měsíc a Slunce na obloze od sebe nejdále.
Fáze Měsíce ukazují na postavení Slunce a mohou tedy znalému pozorovateli ukázat v noci přibližný čas. Pokud je Měsíc v úplňku, stojí Slunce na opačné straně nebes. Plný Měsíc vychází při západu Slunce. Další den vychází Měsíc zhruba o hodinu později. Měsíc v poslední čtvrti tedy vychází o půlnoci, nový Měsíc přibližně za úsvitu.
Hned v úvodu článku byl zmíněn lunární cyklus trvající 18,61 let. Tato perioda odděluje vysoké či nízké lunovraty. Má však velký význam také pro předpovídání zatmění Měsíce.
Další díl - Krvavý Měsíc, zatmění Luny
[a] | Někdy se používá i pojem velký slunovrat / malý lunovrat či velký Měsíc / malý Měsíc. Tento název nepoužíváme, protože se může plést s jiným cyklem Měsíce daným jeho přibližováním či vzdalováním od Země (v cyklu anomalistického měsíce). Lunovraty nemají s pozorovanou velikostí měsíčního kotouče nic společného. |
[b] | Počítáno pro střední Evropu (Praha). Efemeridy získány ze systému
NASA - JPL - Horizons Web-Interface
http://ssd.jpl.nasa.gov/horizons.cgi. Viz tabulka Efemeridy Měsíce 2006-2025. Uváděný čas (koordinovaný - TBC) je téměř shodný s UTC. Pro získání místního času tedy musíme přičíst 1 hodinu (resp. 2 hodiny v zimě). |
[c] | 12 významných astronomických směrů na Slunce a Měsíc: - východ Slunce při letním slunovratu - západ Slunce při letním slunovratu - východ Slunce při zimním slunovratu - západ Slunce při zimním slunovratu - východ nízkého Měsíce v období letního slunovratu - západ nízkého Měsíce v období letního slunovratu - východ nízkého Měsíce v období zimního slunovratu - západ nízkého Měsíce v období zimního slunovratu - východ vysokého Měsíce v období letního slunovratu - západ vysokého Měsíce v období letního slunovratu - východ vysokého Měsíce v období zimního slunovratu - západ vysokého Měsíce v období zimního slunovratu |
[1] | Měsíc - pohyb po obloze. Mýty a skutečnost [online]. 2007 [cit. 2016-11-20]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2016110002 |
[2] | Karlovský Vladimír, Pavúk Juraj. Astronomická
orientácia rondelov lengyelskej kultúry. Corona Pragensis -
zpravodaj Pražské pobočky České astronomické společnosti. 2002/6, 7-8 [citováno 01. 01. 2013] < http://karlovsky.info/archeoastro/rondels_orient.pdf > |
[3] | Aveni Anthony. Rozhovory s planetami. 1994.
Praha, Tok 1998. ISBN 80-86177-03-3 |
[4] | Karlovský Vladimír. Rondel v Bučanoch ako možné
slnečné a mesačné observatorium. Hvezdáreň a planetárium Hlohovec. www.portcoeli.sk/old/archeoastro/bucany.html |
[5] | Autor neuveden. Jak vesmír ovlivňuje počasí a klima na Zemi (3) – Měsíc potřetí. Ekovesnicky.cz. 2010. [citováno 31. 12. 2012] < www.ekovesnicky.cz/view.php?cisloclanku=2010050006 > |
[6] | Přispěvatelé Wikipedie. Nebra sky disk. Wikipedia, The Free Encyclopedia. 2012. [citováno 31. 12. 2012] < en.wikipedia.org/w/index.php?title=Nebra_sky_disk&oldid=515402474 > |
[7] | Paturi, Felix R. Velké záhady pravěku. 2007. Knižní klub. 2009. ISBN 978-80-242-2312-4. |
[8] | Pavel Gabzdyl. Od úplňku do úplňku. Prohlídka Měsíce. [citováno 01. 01. 2013] < http://mesic.astronomie.cz/faze-mesice.htm > |
[9] | Přispěvatelé Wikipedie. Lunar standstill. Wikipedia, The Free Encyclopedia. 2012. [citováno 01. 01. 2013] < http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Lunar_standstill&oldid=514379342 > |
[10] | File:Skopje Kale 09 - The Fall Has Come (2935780712) (4).jpg. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2015-10-04]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Skopje_Kale_09_-_The_Fall_Has_Come_(2935780712)_(4).jpg |
[11] | Srpnová obloha: Nejnebezpečnější kometa a meteorický roj Perseid. Tajemství vesmíru [online]. 2015 [cit. 2015-10-04]. Dostupné z: http://vesmir.stoplusjednicka.cz/srpnova-obloha-nejnebezpecnejsi-kometa-meteoricky-roj-perseid |
[12] | Greatest Annual Lunar Standstills: 2001 to 2100. AstroPixels.com [online]. 2013 [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: http://www.astropixels.com/ephemeris/moon/lunarstandstill2001year.html |
[13] | Pavúk Juraj, Karlovský Vladimír. Rondely vydali
astronomické tajomstvo. www.sme.sk Archeológia. www.castrum.sk/archeologia/index.php?m=single&id=27 |
[14] | Moon teachings for the masses at the UMASS sunwheel & around the world: the major lunar standstills of 2006 & 2024-25. University of Massachusetts Amherst [online]. [cit. 2016-11-20]. Dostupné z: http://www.umass.edu/sunwheel/pages/moonteaching.html |
[15] | Měsíc v přízemí a odzemí. Astronomické události [online]. 2011 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://udalosti.astronomy.cz/?p=636 |
[16] | Superměsíc 14. listopadu: Vše, co potřebujete vědět. Exoplanety.cz [online]. 2016 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://www.exoplanety.cz/2016/11/09/supermesic-superuplnek-14-listopadu-2016/ |
Vytvořeno: 04. 11. 2007