Mýty - starověké hvězdářství

Sírius - psí hvězda

Žádná jiná hvězda nepřitahovala ve starověku tolik pozornosti, jako Sírius, perla zimní noční oblohy. Hvězda se na určitou dobu z oblohy ztrácí, abychom ji mohli po mnoha dnech opět spatřit nad obzorem, těsně před východem Slunce. Tento prvý východ hvězdy byl významným okamžikem v mnoha starověkých kulturách. Sírius sloužil k odměřování času a korekcím kalendářů. Hvězda je hluboce zakotvena v mnoha mýtech, byla spojována s řadou bohů a dodnes se dochovaly legendy o Síriovi jako domovu jiných bytostí. Hvězda byla podivně spojována s psovitými šelmami, šípy či určitým nebezpečím a lidé věřili, že Sírius mění svou barvu.

Sumerové nazývali hvězdy pasoucím se stádem. Jako klidné stádo se hvězdy držely ve stejných rozestupech a pomalu se otáčely na noční obloze. Jen pět hvězd formaci nedrželo a noc od noci pomalu měnilo své postavení ve stádě. Proto byly označeny jako divoké ovce, naše dnešní planety.^[1] Nejjasnější hvězdou spořádaného, pasoucího se stáda byla ta, kterou nazýváme Sírius.
Sírius (Psí hvězda, Aschere, Canicula) je nejjasnější hvězdou noční oblohy a patří do souhvězdí Velkého psa. Na obloze se vyjímá zvlášť zajímavě, září většinou blízko nad obzorem, kde podivuhodně blikotá a jiskří.^[a] 

Pozorování

Sírius je nejjasnější hvězdou na naší obloze. Září skoro dvakrát více, než druhá nejjasnější hvězda Canopus. Pokud stojí níže nad obzorem, blýská se a třpytí. Bývá viditelná téměř ze všech osídlených míst naší země.

Hvězda je součástí souhvězdí Velkého psa (Canis Major). Nalezneme ji vždy blízko výrazného souhvězdí Orion. Orionův opasek ze tří hvězd ukazuje právě na Síria. Pro řadu kultur měl velký význam heliakický východ Síria. Sírius se na určitou dobu z nebes ztrácí, aby se pak opět objevil nad obzorem před východem Slunce.

Obr. Tři hvězdy Orionova opasku ukazují na Síria.

Heliakický (heliakální, heliaktický) východ je u dané hvězdy či planety určen dnem, kdy ji poprvé po delší době lze spatřit nad východním obzorem, těsně před východem Slunce. Podobně heliakický západ se odehrává večer nad západním obzorem, po západu Slunce a udává den, ve kterém bylo možné nebeské těleso vidět naposledy. Heliakické východy hvězd byly chápány jako milníky v kalendáři či signály pro zahájení nebo ukončení sezónních činností.

Pozorování heliakických východů není jednoduché. Vyžaduje kromě pravidelných a pečlivých pozorování také bezoblačné nebe a čistý, průzračný vzduch.

Sírius mizí z naší oblohy v květnu asi na 70 dní.^[f] Na počátku srpna lze pak Síria poprvé spatřit těsně nad východním obzorem při východu Slunce. Během dalších dní vychází Sírius nad obzorem stále dříve a prodlužuje se doba jeho skromného panování, než je přesvícen vycházejícím Sluncem. Nejlépe je pak vidět Sírius v zimě, kdy uprostřed noci září na obloze jako diamant. Vychází každý den stále dříve a v lednu lze hvězdu již spatřit na večerní obloze. Na jedné straně horizontu zapadá Slunce a na opačné straně vychází do večera nejjasnější z hvězd. Během dalších dní již východy Síria nejsou viditelné, jsou skryty ve svitu dne. Pak lze pozorovat Síriovy západy. V květnu zapadá Psí hvězda krátce po západu Slunce a je vidět na obloze stále kratší a kratší dobu, aby se nakonec zcela skryla našim zrakům na další tři měsíce.
Tento cyklus ztrácení a návratů spojil Síria s mnohými starověkými mýty a umožnil přesnější měření času.  

		Obr. vlevo. Rekonstrukce heliakického východu Síria. Pohled na východní obzor z egyptského Memfisu dne 5. 8. 2010. Sírius se po delší době neviditelnosti vyhoupne poprvé nad obzor, aby se vzápětí začal ztrácet v paprscích vycházejícího Slunce.
V egyptském městě Memfis[ch] lze pozorovat heliakický východ Síria zhruba 5. srpna.  Sírius vystoupá asi 6° nad horizont tak, aby bylo možné poprvé zahlédnout jeho slabou záři. Slunce bude stále 5° pod horizontem a za okamžik Síria přesvítí. Použit program Stellarium 0.10.2

Sírius je vidět v blízkosti Mléčné dráhy, na jejím západním "břehu".

Sírius v mýtech a kalendářích

Mezopotámie

Sumerové zřejmě Síria nazývali Šíp - Kak.si.sá (akkadsky šukudu). Špice šípu bývala někdy červeně zbarvena.  Dochovalo se několik klínopisných tabulek, kde je zmíněna i vazba mezi Síriem a psem. Výraz Kak.si.sá (kak.shisha) je někdy překládán i jako pes který vede (?). V pozdějších jménech se vyskytují pojmy kal.bu (pes) a kakab.lik.u (hvězda psa). 

Šíp-Sírius  prý byl spojován s Ninurtou, bohem války ale také ochrany a zemědělství. Ninurtovi však byla přidělena planeta Saturn. Jeho manželkou byla sumerská a akkadská bohyně Bau (Nininsina). Byla zobrazována s psí hlavou. Později, jako bohyně léčení Gula (Ninkarrak, Nin-karak), byla rovněž spojována se psem.  Přímá spojitost Síria s Ninurtou či Bau/Gulou však není prokázána.

Obr. Bohyně Gula a její pes. 10. stol. př. n. l.[22]

Akkadská civilizace nazývala hvězdu Mul-lik-ud (hvězda-pes-slunce).

Sírius hrál významnou roli v babylonském kalendáři. Záznamy o heliakickém východu Síria se dochovaly na astronomických tabulkách MUL.APIN (700 př. n. l.).^{[14] [26]} Od data heliakického východu Síria se počítaly východy ostatních hvězd a souhvězdí. V tabulkách MUL.APIN jsou zaznamenána pozorování pocházející zhruba z období 1000 př. n. l.  Viz také Hvězdářství - střední Babylónie. Z kalendářních důvodů byly heliakické východy Síria pozorovány zřejmě již dávno před r. 1000 př. n. l.

Sírius KAK.SI.DI (šíp - hvězda) byl spojen s vodou a obdobím dešťů.

Egypt

Ze všech hvězd jižních souhvězdí byl pro obyvatele starověkého Egypta nejdůležitější právě Sírius. Prvním staroegyptským svátkem bylo Otevírání roku. Svátek oslavující omlazení bohů i celé země a počátek roku byl spojen s opětovným objevením Síria na jitřní obloze. Sírius byl rovněž zosobněním jedné z nejvyšších egyptských bohyní Eset/Isis (původně Sopdet).

Hvězda Sírius ztělesňovala bohyni nilských záplav Sopdet (Sopted, Sepdet, Zručná, Paní Nového roku, Paní Nilských záplav). Sopdet (Spd.t) bylo jméno bohyně i název její hvězdy Síria. Spolu se Sahem (souhvězdí Orionu) byla Sopdet průvodkyní a ochránkyní mrtvých.

Heliakický východ Sopdet-Síria umožňoval Egypťanům korigovat starý lunární kalendář a upozorňoval na blízký letní slunovrat[h] a přicházející období záplav. Později, v období Střední říše, ukazoval začátek egyptského roku.[i]  K prvnímu východu Síria (prt spdt - vycházení Síria) docházelo ve 2. polovině června. Sopdet byla uctívána jako bohyně Nového roku. Zároveň začínaly životodárné roční záplavy Nilu v Memfidě. Lidé tam věřili, že záplavy jsou dílem bohyně Sopdety a uctívali ji.  [b] [5] [13] Nejstarší zmínky  o Sopdetě jako hvězdě se dochovaly v textech pyramid z období Staré říše. Ve Střední říši začala splývat s bohyní Esetou. V Nové říši byla Sopdet s Esetou ztotožněna. Od ostatních bohyň se odlišovala hvězdou na čele a péřovou ozdobou. Často nesla rohy jako znak splynutí s Esetou, která rohy převzala po bohyni Hathor.[5]

Obr. Sopdet nesoucí na hlavě rohy a pěticípou hvězdu.[4]

Sopdet-Sírius, Hvězda nebes, se tak stala na tisíce let hvězdou bohyně-matky Eset. Podobně i božský manžel Sopdety, bůh Sahu, začal být ztotožňován s Osirisem a s ním celé souhvězdí Orion.
Sopdet byla také matkou Sopdu (spdw), boha planety Venuše. Hvězda Sírius tvořila se souhvězdím Orionu (manžel) a Sopdem (syn) božskou triádu. Podobnou triádu vytvářela Eset, Usír a Hór (Venuše byla spojována také s Hórem).

V helénském období začala být hvězda nazývána Sóthis.  Sírius zobrazován jako ležící kráva s hvězdou mezi rohy, důsledek splývání Esety s bohyní Hathor. Hathor byla rovněž spojena se Síriem. Centrem uctívání Hathory se stal chrámový komplex v Dendeře, kde však byl i samostatný chrám věnovaný Esetě. Malý chrám Esety byl orientován podle heliakického východu Síria.[15]

Obr. Symbol Síria či souhvězdí Velkého psa. Chrám bohyně Hathory v jižním Egyptě. Viz Dendera.

Nejdůležitějším dnem egyptského roku byl heliakický východ Síria, dlouho očekávaný návrat bohyně Isis z podsvětí ( duatu).^[b]  Sopdet nebyla 70 dní vidět na obloze. Lidé věřili, že po tuto dobu prochází Eset se svým mužem Osirisem skrze duat. Délka mumifikace těl zemřelých byla odvozena právě od sedmdesáti dní pobytu Esety v podsvětí. Pak se konečně zjevila nad obzorem před východem slunce. ^[8]  

V doprovodu svého manžela Osirise (představovaného pásem souhvězdí Orion)  se Eset vracela zpět. Nejprve se nad obzorem objevil pán podsvětí Osiris ve hvězdách našeho orionu. Následovala jej jeho žena Eset v podobě Síria. Vše mohlo být obrozeno, břehy Nilu zúrodněny blížícími se záplavami. Návrat Sopdet-Esety-Isis po období neviditelnosti znamenal počátek nového roku.

Obr. Eset a Osiris v nebeských bárkách. Nad nimi znaky jejich souhvězdí. Malba z Ramessea, chrámu Ramesse II v Thébách.

Bledé světlo Síria, duše Eset, vzešlo nad obzorem, aby bylo vzápětí zastíněno Sluncem, jejím synem Hórem Harachtejem.^[c]  Zároveň bylo oslavováno narození Hóra, boha slunce, božského vládce Egypta. Slunce, ztělesňující jeden z aspektů Hóra, bylo symbolicky synem bohů symbolizovaných Síriem a Orionem. Hór byl synem Esety a Osirise, zároveň však sama Eset byla dcerou slunečního boha Re a tedy i jednoho z aspektů boha Hóra.

Kalendář

Egypťané dělili rok na tři období - Akhet - záplavy na Nilu, Peret - setba,růst a Shemu - sklizeň, nízká voda. Každé období trvalo 4 egyptské měsíce. V období 1. či 2. dynastie vytvořili Egypťané sluneční kalendář. Počítali 12 stejných měsíců po 30 dnech + 5 dodatečných dní na konci roku. Rok tedy tvořilo 365 dní. I tento kalendář se mírně zpožďoval vůči solárnímu roku (solární rok nemá 365 dní ale zhruba 365,2422 dní). Kalendář byl používán jako civilní a náboženský, zpožďoval se však mírně vůči Slunci a tedy vůči všem přírodním dějům závisejících na Slunci (roční období, záplavy, sklizně atd.). Egypťané to opět zjistili při sledování heliakických východů Síria, které se zpožďovaly vůči kalendáři o 1 den za 4 roky.   Sírius se objevil každé čtyři roky o jeden den v kalendáři později. Ptolemaios III. v r. 238 př. n. l. nechal zapsat již starou známou věc: "...hvězda (Sirius) ujde za čtyři roky o jeden den dopředu..." ve snaze neúspěšně upravit kalendář. Egypťané již mnohem dříve jednoduchým výpočtem stanovili, že pokud se Sírius zpožďuje o 1 den za 4 roky, pak se vrátí zpět do stejného dne v kalendáři za 365 x 4 = 1460 let (resp. 1456). Tuto periodu 1460 egyptských kalendářních let nazýváme obdobím Sopdet. Cyklus označujeme jako sotická perioda (sothický cyklus, Sothic cycle, období Sothis). ^{[10] [d] [e]}

Egypťané sledovali také barvu vycházejícího Síria. Řecký astrolog Hefaistos zanechal následující sdělení: "[Egypťané tvrdí, že pokud Sírius] vychází jasný a bílý, vystoupá Nil vysoko a bude všeho dostatek, jakmile je ale plápolavě červený, lze očekávat válku...".^[7]

Egypťané snad také věřili, že Sírius se skládá z těžkého kovu, který občas padá na zemi. Z těhotného Síria mělo padat to, co tvořilo železné kosti hvězdných králů.^[10]

Sírius a hvězdy pásu Orionu byly používány také jako noční hodiny, tvořily jeden z dekanů.

Sírius, Fénix a benben

Z cyklického mizení a objevování Síria byl odvozen i mýtus o vracejícím se ptáku Fénixu. Mýtický pták Fénix (Phoenix) se rodil ze svého vlastního popela. Nejznámější verze legendy vypráví, že velký rudě a zlatě opeřený pták, žil daleko na východě. Vždy po velice dlouhé době přiletěl  do egyptského chrámu v Heliopoli. Zde shořel na pohřební hranici. Z popela však znovu povstal a obrozený se vrátil zpět na východ. Po uplynutí dalšího cyklu opět přiletěl, aby se obrodil.

Obr. Fénix[17]

Římský historik Tacitus ve svém díle Letopisy zmiňuje, že se Fénix vracel do Heliopole každých 1461 let a naposledy to bylo roku 34 n. l. To ukazuje spojitost se sotickou periodou. Fénix je tedy symbol Síria, což dokládá i červená barva či město Heliopolis, odkud bývaly sledovány východy Síria.

Obr. vpravo - mince tetradrachma z Alexandrie, 139 n. l. Na líci je zpodobněn římský císař Antoninus Pius. Na rubu je pták Fénix s aureolou kolem hlavy a nápisem aeon  ohlašujícím příchod nového velkého věku. Rok 139 byl počátkem nového sotického cyklu. [d] [16]

Obr. Tetradrachma, 139 n. l. [16]

Řecký výraz phoenix označoval ptáka, kterého Egypťané dříve nazývali bennu. Pták bennu byl spojen s duší (ba) slunečního boha Ra. Bennu (bnw) doprovázel bohy na jejich cestě duatem, dokud se neobjevili po sedmdesáti dnech na ranním nebi. Pták bennu sedával na vrcholu kamene benben. Posvátný  kámen ve tvaru pyramidy či kónusu byl umístěn v chrámu v Heliopoli a snad tvořil i vrcholky pyramid. Benben symbolizoval prvý pahorek suché země, který se vynořil z pravod při stvoření světa.^[16]

Hieroglyf Sopdet byl tvořen půlkruhem nad pěticípou hvězdou a vysokým trojúhelníkem. Půlkruh označoval ženský rod slova. Trojúhelník byl symbolem pyramidy, obelisku či posvátného benbenu.[16]

Obr. Hieroglyf Sopdet [8]

Řecko, Řím

Řekové a Římané již neviděli v Síriovi žádného boha, spojovali však s hvězdou mnoho ze své víry a představ. Staří Řekové označovali Síria jako Psa či Psí hvězdu. Po Egypťanech převzali také jméno Sóthis. Od 7. stol. př. n. l. se začalo prosazovat pojmenování Seírios (blikotající, jiskřící) a odtud snad náš Sírius. Původní kořeny jména Sírius však sahají až k Védám, hindským textům z období 1500 př. n. l., kde byla hvězda označována jako Tišija (Tishiya).

Podle Plútarchova spisu O Isidě a Osiridovi (poč. 2. stol. n. l.) byla "Sóthis (Sopdet) duší Isidy (Esety)".^[5] Viz také Eset a Usire.

Heliakický východ Síria na přelomu července a srpna předznamenával ve starověkém Řecku letní období Psích dní, tedy nejteplejší a nejsušší dny v roce. Sírius byl spojován s horkým počasím, únavou, ohněm, horečkami a zkázou. Záření Psí hvězdy mohlo být nebezpečné lidem, zvířatům i rostlinám.

Nejstarší zmínku o Síriovi nalezneme v Homérově básni Ilias (před 7. stol. př. n. l.). V metaforách přirovnává  lesk bronzové zbroje řeckých bojovníků k záři Síria. Hvězda zde vystupuje také jako předzvěst zkázy a smrti.
Básník Hésiodos v díle Práce a dni (7. stol. př. n. l.) vykresluje horko letního sucha přinášené Síriem. 

Obr. vpravo - na řeckém ostrůvku Ceos byly Síriovi i nejvyššímu bohu Diovi přinášeny oběti. Lidé chránění zbrojí vyhlíželi heliakický východ Síria. Hledali pak znamení předpovídající nebezpečí a nemoci v novém začínajícím roce. [16]

Obr. Mince z řeckého ostrova Ceos. Na reversu je zářící pes. 3. stol. př. n. l. [16]

Římané stanovili počátek psích dnů na 23. července.^[g]  Období dies caniculares (dny psa-hvězdy) trvalo od konce července do poloviny srpna. Věřili, že velká vedra vyvolávalo splynutí slunečního světla s bílou barvou žhnoucí Psí hvězdy.^[10]
 

Podle řeckých mýtů byla v Síria proměněna Ikarova fena Maira či Oriónův pes. Velký lovec Orión byl po své smrti šípem dán na oblohu. Jeho věrný pes však stále hledal svého pán a proto byl poslán na oblohu za ním, v podobě hvězdy Síria. V jiných mýtech je Sírius dcerou titána Atlase, zlatým loveckým psem boha Dia či loveckým psem obra Geryona.

Sírius byl snad spojen i s trojjedinou bohyní Hekaté, světlonoškou a spasitelkou. Byla zobrazována se třemi tvářemi, jedna z nich bývala také psí. Lidé jí přinášeli i psy jako obětiny. Hekaté někdy splývala s bohyní Isis.

Obr. Hekaté, držící pochodeň, pokládá klisně na hlavu věnec. Za ní lovecký pes.  4.  stol. př. n. l. - plastika byla určena majiteli závodních koní. [23]

Básník Vergilius v eposu Aeneis užívá zlověstného a zkázu přinášejícího Síria k popisu zbroje hrdiny Aenea.

V řecko-římském období byla Eset-Sopdet zobrazována jako bohyně zúrodňujících nebeských záplav s obilnými klasy a rohem hojnosti.

Římané pozorovali nejen heliakické východy Síria ale také jeho heliakické západy o tři měsíce později. Od r. 238 př. n. l. slavili 25. dubna svátky Robigalie. Kněží obětovali červené psy bohyni Robigo, aby záře Síria nezpůsobila sněť obilí.^{[8] [16]}

Později přestával být Sírius spojován s domestikovaným psem ale spíše se psy divokými či vlky. 

Zoroastrismus

Zoroastrismus, náboženství rozšiřující se z Persie od 600 př. n. l., kladlo na Síria velký význam. Anděl Tištrija (Tishtrya) byl ztělesněn Síriem.  Ve svaté knize Avestě je mnoho veršů věnováno oslavě Tištrije, zářící nádherné hvězdě. Sírius byl spojován s deštěm a vodou.

Sírius představoval v zarathuštrovské tradici světlo.^{[6] str.137}

Křesťanství

Egyptské náboženství vyznávalo svatou trojici boha-otce Osirise, bohyně-matky Isis a jejich syna Hóra. Podobně křesťanství vyznává koncept svaté trojice Boha-otce, syna a ducha svatého.

Sírius a tři hvězdy Oriona jsou někdy spojovány s hvězdou vedoucí tři mudrce do Betléma.   Symbolem nebeské matky Isis byl Sírius. Symbolika bohorodičky Isis pak byla předána Marii. Ta bývá oděna tmavomodrým pláštěm posetým hvězdami.[9] Také její titul Stella Maris - Hvězda moří je převzat od bohyně Isis, podobně jako půlměsíc, na kterém stála. Mořem nebylo původně míněno naše slané moře ale nebesa. Hvězdou nebeského moře byl Sírius, nejjasnější hvězda na obloze.

Obr. Moderní ikona Panny Marie v koptském stylu. Nahoře je zobrazena pěticípá hvězda - Sírius, pod ním nápis Stella Maris. Postava stojí na půlměsíci.[25]

Sírius - Psí hvězda

V mnoha kulturách byl Sírius spojován se psem, šakalem či liškou. Hvězda je součástí souhvězdí Velkého psa a nazýváme ji stále Psí hvězdou.  

Na klínopisných tabulkách ze staré Mezopotámie je zmíněna vazba mezi Síriem a psem. Sumerská bohyně Bau snad měla vztah k Psí hvězdě. Byla dcerou nejvyššího sumerského boha Anua, který byl zobrazován jako šakal.

Féničané prý Síria nazývali Hannabeath - Štěkající.

S hvězdami našeho souhvězdí Velkého psa byl spojován staroegyptský bůh Anúpev (řecky Anúbis) se šakalí hlavou. Anup/Anúpev/Anúbis byl zřejmě odvozen od Anua.
Propojení Síria se psem je původním staroegyptským tradicím cizí.^[16] Vazba mezi Síriem a psem se začala vytvářet teprve pod řecko-římským vlivem. Bohyně Isis pak byla vzácně zobrazována jedoucí na psu.

Sírius symbolizoval psa řeckého hrdiny Orióna. Řekové někdy Síria ztotožňovali se psem Aurory (Eós). Staří Řekové i Římané věřili, že hvězda může mít nepříznivý vliv na psy. Řecký básník Pindaros z Théb (518-445 př. n. l.) označil Síria za "psa měnícího svou tvářnost". Hvězda byla spojena s horkými letními Psími dny.

Arabští astronomové vysvětlovali fata morganu, kterou dle nich způsobovaly z nebes padající sliny psí hvězdy.^[10]   

Čína znala Síria jako Tsien Lang - Nebeského vlka.

Středoameričtí indiáni údajně Síria nazývali Oc a přiřadili k ní znak psa.^[10] 

Mnoho starých indiánských kultur Severní Ameriky spojovalo Síria se psy a kojoty. Severští Inuité nazývali hvězdu Měsíční pes. Pokud se Měsíc ocitl blízko Síria, měl přijít velký vítr. Podle některých kmenů měl Sírius psí tvář. Lidé obývajících pouštní pláně podél kalifornského zálivu v Mexiku viděli v Síriovi psa který doprovází sněžné ovce. Čerokíové věřili, že Sírius a Antares jsou psi hvězdy strážící konec Cesty duší - Mléčné dráhy. V zimě chránil Sírius východní konec, Antares v létě střežil konec západní. Odcházející duše musela nést mnoho potravy k usmíření obou strážců. Pónýové znali Síria jako Vlčí hvězdu a Bílou hvězdu. Sírius prý přinesl na zemi smrt. Doprovází zesnulé po Cestě duší (Spirit pathway), Mléčné dráze, na místo zemřelých. Pro jiné kmeny Pónýů je Sírius hvězda-kojot, podvodník. Osagové vidí Síria jako vlka visícího na kraji nebes. V Severní Americe se dochovalo i  mnoho příběhů, ve kterých Sírius nemá se psem vůbec nic společného. Přesto psí legendy ukazují, že sem možná kdysi ve starověku pronikli lidé z Asie a přinesli obraz Síria jako psí hvězdy.

Podle Síria se řídili křesťanští poutníci na Jákobově cestě do Santiaga. Na středověkých malbách s tématikou Jákobova žebříku nalézáme často psa.

Není dosud jasné, zda je asociace Síria se psem v různých kulturách náhodná nebo je výsledkem nějaké nedochované prapůvodní starověké tradice.

Sírius - šíp, směr, vůdce

Mnohdy byl na Síria namířen luk se šípem.

Ve staré Mezopotámii rozeznávali na obloze souhvězdí tvaru luku se šípem (hvězdy dnes tvoří naše souhvězdí Lodní záď a Velký pes). Sírius byl špičkou šípu.

Ve starověké Číně rovněž znali nebeské souhvězdí ve tvaru luku se šípem, mířícím k Vlkovi - Síriovi.

Babylonští hvězdáři nazývali Síria KAK.SI.DI - šíp-hvězda.

Peršanům byl Sírius znám jako Tir - šíp.

Řada staveb byla orientována podle Síria. Chrám bohyně Eset v Dendeře je orientován podle heliakického východu Síria. Jižní šachta královské komory Velké pyramidy v Gíze směřuje pod úhlem 45° k pásu Orionu. Jižní šachta královniny komory je v úhlu 39,5° orientována k Síriu. Není jasné, k čemu byly šachty určeny, snad k putování faraónovy duše. Výsledky pátrání po tom, co skrývají dveře v jedné ze šachet, dosud nejsou zveřejněny.^[j]

V chrámu bohyně Hathóry v Dendeře nalezneme reliéf, na kterém bohyně-lukostřelkyně Satet míří šípem na Hathóru - Síria. Satét spouštěla záplavy na Nilu. Následuje tedy přímo Síria/Eset zvěstující příchod záplav. Byla také bohyní lovu, záplav a vod. Obr. vpravo. Detail basreliéfu. Bohyně Satet míří šípem na hvězdu Síria umístěného nad rohy krávy - symbolem bohyně Eset/Hathor. Zodiak v chrámu bohyně Hathóry v Dendeře.  Rok 50 př. n. l. [19]

Starověcí Peršané  zobrazovali Sírius přímo jako šíp. V Indo-íránských mýtech byl Sírius personifikován s božským lukostřelcem Tištrijou (Tishtrya, perský Tir-šíp).

Ve starověké Indii byl Sírius spojen s lovem. V sanskrtu byla hvězda jmenována jako Lovec. Védy nazývají hvězdu Tištrija, Tišiga (Tishiga) či Tistar - Vůdčí hvězda.

V Koránu lze identifikovat pouze dvě nebeská tělesa - Slunce a Síria. Alláh je nazýván jako Pán Síria (v. 53).

Pro mnoho indiánských kultur Severní Ameriky sloužil Sírius jako ukazatel směru. Pónýové znali čtyři hvězdy bohů, Bílá hvězda-Sírius patřila mezi ně a ukazovala jihozápadní směr.

Obr. vpravo. Některé starověké stavby v Severní Americe byly možná orientovány na Síria. Určité prvky kamenného šamanského kola (Medicine Wheel) jsou snad namířeny vůči heliakickému východu Síria, Aldebarana a Rigela.[16]

Obr. Medicine wheel, Big Horn Mountains, Wyoming [18]

Starověcí Mayové  sledovali zejména heliakické východy Venuše a vedli podle nich přesný kalendář. Některé chrámy však zřejmě zaměřili také na heliakické východy Síria. 

Sírius a posvátná padesátka?

Někteří badatelé se domnívají, že Sírius je v mýtech spojen s číslem 50 či 49. Připomínají, že oběh Síria B kolem Síria A trvá také necelých 50 let. ^[10]

50 bylo sumerských bohů Anunnaků. Bůh Marduk si získal 50 jmen.  50 hrdinů doprovázelo Gílgameše do podzemí.

Král Aktaión (Actaeon) spatřil nahou koupající se bohyni Artemis. Bohyně se rozhněvala a proměnila krále v jelena. Aktaióna pak uštvala a roztrhala jeho smečka padesáti loveckých psů. V jiné verzi příběhu byl štván psy ale usmrcen stříbrným šípem.

Padesát řeckých hrdinů v čele s Iásónem se vydalo do Kolchidy zmocnit zlatého rouna krále Aiéta.

Řecké olympijské hry se konaly každých 50 či 49 měsíců.

Hebrejské jubileum trvalo 50 let, bylo rozděleno do sedmiletých epoch (7 x 7 = 49). V padesátém roce se zjevil Hospodin. Padesátiletá perioda se týkala také udělování svobody otrokům.

Kerberus, pes řecké mytologie, střežil vstup do podsvětí - Hádu. Měl 50 hlav (v pozdější verzi 3 hlavy). Kerberus měl psí dvojče,  rovněž s padesáti hlavami.

Sírius - bílý nebo rudý?

Dnes známe Síria jako bíle či žlutě zářící nejjasnější hvězdu. V některých historických záznamech je však se Síriem spojována červená či bronzová barva.
V Sumeru byl Sírius zobrazován jako šíp s červeným hrotem. V egyptském hieroglyfu Síria byl trojúhelník často kreslen červeně. Babyloňané popisovali Síria zářícího jako měď. Ptolemaios ve svém katalogu hvězd Almagest uvádí Síria mezi šesti červenými hvězdami.^[12] Sírius byl spojován se zrzavým psem či rzí na obilí.

Důvod různobarevnosti Síria byl předmětem spekulací. Jedna z hypotéz počítá s vlivem předpokládaného třetího člena skupiny Síria (Sírius C).  Nejspíše však hrály roli subjektivní změny barev Síria při jeho pozorování nízko nad obzorem, vliv červánků při východu Slunce apod. To dokládají také předpovědi budoucnosti podle barvy Síria. Většinou byl pozorován jako jasně svítící bílá hvězda. Někdy však vycházel ohnivý či červený, jindy namodralý či měnící různé barvy.

Sírius - domov mimozemšťanů?

Se Síriem jsou údajně úzce spojeny tradice afrického kmene Dogonů. Dogoni sledovali a zaznamenávali heliakické východy Síria. Kalendář byl spojen s návratem Síria stejně, jako kalendář ve starém Egyptě. Dogonové si předávají řadu informací o Síriovi, které jim údajně předali návštěvníci z této hvězdy. Kolem Síria (Sigu tolo) obíhá po oválné dráze další těleso (Po tolo). Oběh trvá 50 let. Po tolo se kolem své osy otočí jednou za rok. Když se Po tolo ocitne blízko Síria, Sírius se rozjasní. Po tolo je velice malá hvězda, je však tvořena velice těžkým kovem sagala. Existuje ještě třetí člen systému Síria, hvězda Emme ya tolo. Je větší než Po tolo ale ne tak těžká a obíhá ve stejném směru ale po delší dráze. V mýtech vystupuje chiméra zvaná Nommo. Někdy je přirovnávána k postavě ryby-člověka Oanese z mezopotamských kreseb.

Dogoni pořádají každých 60 let slavnosti Síria. Tyto informace poprvé zveřejnil antropolog Marcel Griaule v r. 1930.^{[20] [12] [21]}  Znalosti Dogonů se vysvětlují různě:

- Dogonům byly kdysi skutečně předány znalosti mimozemskou entitou
- Dogonové převzali vědomosti ze starověkého Egypta, kde byly přechovávány znalosti neznámé prakultury
- znalosti Dogonů jsou důsledkem kulturního přenosu informací z naší moderní doby
- znalosti Dogonů jsou jen zdánlivé, jsou výsledkem chybné interpretace jejich mýtů

V r. 1752 píše o obyvatelích Síria spisovatel Voltaire v satirickém díle Micromégas. V mnoha dalších knihách pak bylo spekulováno o dávných i současných návštěvách Sírianů na naší zemi. Několik apokalyptických skupin spojovalo příchod nového věku se Síriem. Členové kultů (Řád slunečního chrámu aj.), fascinováni Síriem, si brali své životy ve snaze uniknout z našeho světa do vyšší reality.

Dnešek

Dnes víme, že Sírius se svou vzdáleností 8,6 světelných let patří mezi nám nejbližší hvězdy. Jeho průměr je 1,8 x větší, než naše Slunce. Sírius je dvojhvězda. Sírius A má tedy svého malého průvodce - Síria B, bílého trpaslíka. Sírius B obíhá Síria A jednou za necelých 50 let. Podle neověřených teorií snad existuje i další průvodce Síria A.^[3]

Vytvořeno: 25. 12. 2009