Proroctví o Mesiáši V

Pomýlený Matouš?

Vjezd do Jeruzaléma

CEP^[1] Matouš 21:1-7

Matouš píše o oslici a oslátku stejně jako prorok Zacharjáš. Soulad je však jen zdánlivý. V Zacharjášovi sice čteme o oslu a oslátku, jedná se však stále jen o jednoho jediného osla:

při zběžném pohledu znamená (zprava doleva)

... na oslu a na oslíku mláděti oslice.

V tomto případě však spojka "a"  uvádí paralelismus dalšího textu a je nutné překládat ve smyslu "totiž", jako uvození opakujícího se sdělení. Význam je tedy následující:

... na oslu, totiž na oslíku, mláděti oslice.

Právě tak zní i překlad BKR:

Matouš o metodě paralelismu^[3] v Hebrejské Bibli zřejmě nevěděl a text pochopil nesprávně. Domníval se, že prorok píše o dvou zvířatech, oslu a oslím mláděti i když v původním textu je jen jediný oslík, mládě oslice. Ve svém příběhu tedy poslal Ježíšovy učedníky pro osla i hříbě oslíka, a rovněž Ježíšův příjezd do bran Jeruzaléma spojil s oslicí i oslátkem. Můžeme se jen domýšlet, jak to s osly pomýlený Matouš zamýšlel. Zda nechal  jet Mesiáše pouze na jednom oslu s doprovodem druhého, nebo zda jezdec střídal své nosiče, či snad jel dokonce na obou oslících současně?
 
Neměl však Matouš na mysli nějaké jiném proroctví, ve kterém třeba vystupovali oslíci dva? Zcela jistě ne. Spojení vjezdu Mesiáše do bran Jeruzaléma právě s proroctvím Zacharjáše potvrzuje další evangelium. Autor Evangelia podle Jana správně pochopil paralelismus ve verších Zacharjáše. Nechal proto jet Mesiáše jen na jednom oslíku a zanechal jednoznačný odkaz na proroctví Zacharjáše:

Je však možné, že v tomto případě Matoušovi křivdíme. Možná neudělal chybu on ale staří překladatelé. Nejstarším překladem Hebrejské Bible je Septuaginta. V ní se píše skutečně o oslici a oslátku:

(Verš Deuteronomium 24:14, Septuaginta dle Bibleworks)^[8].

Matouš nečetl Písmo v původní hebrejštině ale dal přednost jen řeckému překladu -Septuagintě. Ta začala vznikat někdy od r. 300 př.n.l. Septuagintu četli hebrejci v diasporách, kteří před hebrejštinou dali přednost řečtině.
Byli to staří překladatelé, kteří nepochopili paralelismus v hebrejském textu a z jednoho oslíka udělali osly dva.

Evangelista se však zcela jistě dopustil jiného, daleko většího omylu, než je duplikace oslíků. Zacharjáš píše o triumfálním vjezdu vojenského vůdce a krále pozemského království. Tím Ježíš při svém vjezdu do Jeruzaléma rozhodně nebyl. Vjíždí král již zachráněný jak správně překládá CEP, nikoliv "spasení plný" podle BKR či "Spasitel" podle LXX..

30 stříbrných

CEP Matouš 27:3-10

Matouš se odvolává na starozákonní příběh o 30 stříbrných. V knize proroka Jeremjáše však nalezneme pouze jediný alespoň trochu související příběh:

CEP Jeremjáš 32:7-10

Prorok kupuje pole v Anatótu od svého bratrance za 17 šekelů stříbra. Smysl je jasný. Bůh ukazuje, že i přes protivenství seslaná na tuto zemi, zde bude obnoven pořádek a budou zde moci žít lidé. Příběh dává naději do budoucnosti.^[4] Není zde žádná spojitost s Matoušovým příběhem o "krvavé" Jidášově mzdě, za kterou bylo koupeno hrnčířovo pole.

Matouš se pravděpodobně zmýlil v autorovi předlohy, na kterou se odvolává. Příběh o hrnčíři a třiceti stříbrných napsal Zacharjáš, nikoliv Jeremjáš.

Paralela mezi Matoušem a Zacharjášem je zřejmá:^[6]

Došlo však i k zásadnějšímu omylu. Matouš četl ve verších Hebrejské bible o hrnčíři, před kterého mělo být v Yahweho chrámu vrženo 30 stříbrných. Vytvořil tedy příběh, ve kterém chrámoví služebníci za 30 stříbrných, odhozených Jidášem, kupují hrnčířovo pole.  

Verš Zach 11:13 končí pojmem , jehož kořen znamená formovat, tvarovat.  Slovo sice může znamenat i hrnčíře, dnes však většina překladů volí jiný význam. Kontext verše napovídá, že mohl být zmíněn tavič či tavicí pec, ve které dojde k znehodnocení potupné mzdy.

Podle většiny moderních překladů (včetně CEP) bylo 30 šekelů stříbra vhozeno v chrámu do tavicího tyglíku, případně zpět do chrámové pokladnice. Vhození peněz před hrnčíře v chrámu nedává smysl:

Matouš zvolil nejjednodušší překlad - hrnčíř a vytvořil příběh o koupi jeho pole. Zacharjáš však rozhodně nepíše nic o tom, že by za 30 stříbrných bylo něco koupeno, natož pak hrnčířovo pole.

 
Někteří zastánci bezchybnosti Bible tvrdí, že Matouš chybu neudělal. Prý odkazuje  na Jeremjáše proto, že jej považoval za  hlavního proroka a proroctví zahrnoval hromadně pod jeho jméno. Pozornější četba Matouše ukazuje, že tomu tak není. Vždyť se na Zacharjáše odvolává ve všech dalších případech (3:3, 4:14, 8:17, 12:17). 

Autor Matoušova evangelia se mýlil. Proroctví připsal jinému proroku. Dopustil se však i podstatného zkreslení původního smyslu proroctví, na které se odvolává. Byla to pouhá náhoda nebo záměr?
Je možné, že by Matouš při psaní svého evangelia neměl po ruce zdrojové hebrejské texty a odvolával se na proroctví, která si ne všechna přesně pamatoval? Propojil hození potupných třiceti stříbrných hrnčíři (Zacharjáš) s koupí pole za 17 stříbrných (Jeremjáš) a vytvořil tak nevědomky zcela jiný příběh?
 

Jisté je, že se Matouš občas dopustil pouze drobného omylu v překladu jediného slova, jak ukazuje příběh s dvěma osly. Jindy mohl omylem proplést do sebe dva různé příběhy, jak tomu napovídá kauza s třiceti stříbrnými a hrnčířovým polem.
Mohl však klamat své čtenáře záměrně? Již dříve jsme si ukázali, že mnohdy zcela změnil původní smysl proroctví, ale přesto přesně citoval pasáže vytržené z jejich kontextu. Možná si byl dobře vědom toho, o čem píše, a spoléhal na neznalost hebrejských proroctví u svých čtenářů? Pátrejme dále.

 Pokračování - Pokřivená proroctví

Aktualizováno: 10.03.07