Biblický bůh YHWH (I.)

Výslovnost božího jména YHWH

Za Boží jméno
je v Bibli považováno slovo tvořené čtyřmi souhláskami:

Jméno je do latinky někdy přepisováno jako
YHWH
a čteno jako ...

... jak vlastně psát a vyslovovat biblické Boží jméno?
YHWH, JHVH, Yahweh, YeHoWaH, Yahve,
Jehovah, Jehova, Jáhveh, Jáhve, Hospodin?
 

Boží jméno, zapisované hebrejskými písmeny יהוה (zprava doleva: jod he vav he) a přepisované jako YHWH, YHVH či JHVH, bylo jistě mnohokrát vysloveno, než jej lidé poprvé zapsali písmeny hebrejštiny. Máme dnes vůbec šanci zjistit, jak Boží jméno znělo? Má smysl přít se o to, které samohlásky by měly být při přednesu tetragramu YHWH správně vyslovovány?
Názorů na to, jak správně přepisovat výslovnost jména do latinky i na to, jak boží jméno hlasitě číst, je celá řada. Mnoho odborníků se však dnes shoduje v tom, že původ jména YHWH neznáme a nevíme s určitostí, jak se jméno původně vyslovovalo.

Hebrejské písmo, kterým byla psána většina biblických starozákonních textů (jen části Ezdráše a Daniela jsou aramejské), používalo pouze znaků pro souhlásky. Bylo na čtenáři, aby si samohlásky při hlasitém čtení doplňoval a slova mohla být vyslovena. Zhruba do roku 500 n. l. bylo Boží jméno zapisováno pouze čtyřmi písmeny - souhláskami YHWH (tzv. tetragram). Teprve později (viz masoretské texty) začaly být souhlásky v hebrejských textech doplňovány značkami ukazujícími mimo jiné i to, jaké samohlásky vyslovovat při čtení slova. Masoreti postupně doplnili biblické hebrejské texty značkami pro samohlásky, u Božího jména si však nebyli jisti.

Dnes se asi nejčastěji používá přepis yahweh. Pro ilustraci se podívejme např. do jednoho z hebrejských slovníků^[4] na zápis božího jména včetně punktace:

Pokud nahradíme hebrejská písmena a značky pro samohlásky latinkou, obdržíme zápis YaHVeH či YaHWeH (hebrejštinu čteme zprava).

Jahve či Jehova?

Nevíme, jak se boží jméno původně vyslovovalo. Lze však sledovat jeho pozdější pravděpodobné čtení v různých etapách vývoje náboženství. Při transkripci (přepisu textu) a čtení Božího jména se dnes vyčlenily přinejmenším dvě základní názorové skupiny - jahvisté a jehovisté. Který tábor má pravdu? A existuje jednoznačná odpověď? Jak se měnila výslovnost tetragramu v různých dobách? Jaká výslovnost dnes převažuje? A předcházel jménu YHWH jiný zápis označující stejného Boha?

Jehova, YaHoWaH, Jehovah?

Vraťme se k masoretským textům. Ty začaly být postupně doplňovány punktací, která čtenáři napovídala, jak má to či ono slovo číst. Má to ale jeden háček. Masoretáři měli občas snahu, aby určité slovo při četbě Hebrejské Bible nebylo z náboženských důvodů vysloveno, nebo bylo nahrazeno jiným. Vyřešili to tak, že k původnímu souhláskovému zápisu slova přidali samohlásky (ve formě značek) jiného vhodnějšího pojmu. Tak se stalo i u Božího jména YHWH. A to možná mnohým trochu zamotalo hlavu.
V post-biblickém období se úcta ke jménu YHWH začala projevovat tím, že přestalo být hlasitě vyslovováno. V synagogách se místo YHWH četlo hlasitě obecnější , Adonáj - "můj pán" (psalo se však nadále YHWH). Později, když středověcí židovští učenci začali vkládat značky pro samohlásky do původního, jen souhláskového textu, doplnili jméno YHWH masoretskými značkami odkazujícími, aby bylo nahlas čteno místo YHWH méně posvátné . Z nepochopení tohoto záměru pak čtenáři, neznajíce masoretskou tradici, četli na místě božího jména YHWH konstrukci , kterou chybně interpretovali jako Jehovah^[6]. Došlo k mylnému sloučení pojmů YHWH a samohlásek AdOnAy do jediného - YaHoWaH, Yehowah, Jehovah, Jehova.

Vyslovovat IAUE?

Jedna teorie tvrdí, že YHWH lze chápat jako čtyři samohlásky IAUE či IHOA.
Hebrejský učenec Gérard Gertoux^[5] píše, že masoretské značky určující, které samohlásky číst a vyslovovat, se objevily v biblických textech až po roce 500 n. l. Značkami začal být doplňován text původně psaný jen souhláskami. Před tímto vynálezem masoretů Hebrejci používali "matres lectionis" (angl. mothers of reading) - matky čtení. Některé souhlásky byly tedy již dříve používány s významem samohlásek k zajištění správné výslovnosti. Kumránské texty ukazují, že před 2. stol. n. l. bylo tohoto systému používáno velice často (Y pro samohlásky I a E, W pro O a U, H pro A na konci slova). Souhlásky tetragramu YHWH tedy mohly mít význam samohlásek! To prý potvrzuje i židovský autor Josef Flavius, který v 1. století n. l. napsal, že tetragram je psán čtyřmi samohláskami a nikoliv čtyřmi souhláskami (Židovské války V:235). Tedy souhláska Y sloužila pouze k vyjádření zvuku I a E. Souhláska W znamenala při hlasitém čtení zvuk Ô a U. Pokud se souhláska H vyskytovala na konci slova, vyjadřovala vždy pouze zvuk samohlásky A (ale při výskytu mezi dvěmi samohláskami se vyslovuje jako slabé E). Takže pokud chápeme tetragram YHWH jako čtyři samohlásky, čteme jej IHÔA, resp. IEÔA.
Jiní badatelé ale tuto teorii zpochybňují.

Yahweh

Podle teologického slovníku^[6] jméno YHWH může pocházet z nedokonavého slovesa "stát se", které má v 1. osobě tvar "budu, stanu se". Jako pravděpodobná výslovnost božího jména je uváděn přepis YaHWeH, což má odpovídat zmíněnému původu jména a také tomu, jak pravděpodobně vyslovovali jméno i řečtí překladatelé Bible (ti překládali jméno YHWH jako iaoue či iabe). Dnes je transkripce ve tvaru Yahweh používána nejčastěji.^[9]
 

YHWH - neznámý původ a výslovnost
V současnosti převládá názor, že znalost původní výslovnosti Božího jména byla ztracena v období Druhého chrámu (3 až 2. stol. př. n. l.).^{[8] [9]}

Přepis Yahweh se považuje za zvláštní kombinaci starších a pozdějších elementů. Prvý mimo biblický zápis čtyř znaků jména byl nalezen na Moábské stéle (angl. Moabite Stone), kterou datujeme zhruba do roku 850 př. n. l. Jméno yhvh nalezneme na začátku řádku 18:

Obr. Meshova stéla (Moábský kámen) Muzeum v Louvru The Louvre Musée

Podle sborníku biblické teologie^[6] v době vzniku stély začínali Hebrejci používat samohlásková písmena. Pokud YHWH reprezentuje hláskování používané již před rokem 900 př. n. l., pak "w" ve jméně reprezentuje před-mojžíšovskou výslovnost ale koncové "eh" asi po-davidovskou formu. YHWH tedy nemusí pocházet ze slovesa . Jedná se spíše o starší slovo, jehož původ neznáme a které znělo podobně, jako za dob Mojžíše. Nevíme tedy, jak se jméno vyslovovalo, ale pokud jej v době Mojžíšově hláskovali čtyřmi písmeny, lze předpokládat, že bylo vyslovováno více, než dvěmi slabikami.

Jméno nebo oslovení?

Slovo YHWH (JHVH) představujeme v tomto článku jako jméno Boží. Obecně se soudí, že tetragram יהוה, tedy čtyři souhlásky používané v Hebrejské Bibli, jsou zapsáním Božího jména.
Židé i křesťané chovají k Božímu jménu zvláštní úctu vyjádřenou v desateru slovy: „nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha“. Tato úcta je vedla k tomu, že Boží jméno přestali vyslovovat a časem byla původní výslovnost zapomenuta. Věřící začali používat opisné výrazy jako Adonaj (Pán) nebo ha-Šem (Jméno). Křesťané pak často používají pojmu Pán či Hospodin.^[7]

Stále vycházíme z předpokladu, že YHWH je Božím jménem. Ve skutečnosti ale vše může být jinak.  Od nepaměti platilo, že znalost určitého jména mohla znamenat jistou moc nad dotyčným. Proto byla skutečná jména lidí a zejména jména vyšších bytostí utajována a znali je pouze zasvěcení. Utajení jména bylo mnohdy ochranou těch, kteří mohli neopatrně jméno vyslovit. Správným zvukem, vyřčením skutečného jména, mohl být nositel jména přivolán se všemi důsledky pro toho, kdo jméno pronesl.
O to více toto pravidlo platilo pro jména nebeských bytostí a bohů. Slovo YHWH či YHW nemusí být skutečným Božím jménem, ale pouze jeho titulem či oslovením. Skutečné Boží jméno, nechť je známo jen zasvěceným. Proto i v článcích autora je občas užíváno "jména" YHWH, ovšem s vědomím, že jde spíše o titul, označení. I když je tento článek nazván "Výslovnost Božího jména", skutečné Boží jméno a zejména jeho výslovnost, zůstává nepovolaným skryto.

Pokračování - Hospodin, nejvyšší?

Vydáno: 10. 04. 2004